Přeskočit navigaci

Postoje zaměstnavatelů k zaměstnávání absolventů škol

Uváděné údaje vycházejí z výsledků dotazníkové šetření zaměstnavatelů z průmyslové sféry a stavebnictví (sekundéru), ze sektoru služeb (terciéru), z kvartérního sektoru (kvartéru), ze zemědělské sféry a také z rozhovorů s pracovníky personálních agentur.

Ochota zaměstnavatelů přijímat absolventy škol

Z pohledu zaměstnavatelů

Pro absolventy škol hledající zaměstnání je důležitou informací, v jaké míře jsou zaměstnavatelé ochotni přijímat absolventy a jaký mají pohled na jejich preference. Z výsledků šetření zaměstnavatelů plyne, že nejvíce přístupní k přijímání absolventů škol jsou zaměstnavatelé kvartérního sektoru (sektor informací, financí, vědy a vzdělávaní). Relativně uzavřenější přístup mají zaměstnavatelé terciárního sektoru (oblast služeb). Mezi ekonomickými sektory rozdíly ale nejsou výrazné. Většina zaměstnavatelů sice absolventy přijímá, ale nepreferuje (74 %).

Obrázek: Preference absolventů podle sektoru (%podíl firem s tímto názorem)

Důvodem, proč zaměstnavatelé nemají zájem o absolventy škol, nemusí být jejich nedostatečná praxe a upřednostnění zkušené pracovní síly, ale může se jednat o firmy, které obecně nemají potřebu nabírat jakékoliv další pracovníky.

Z pohledu personálních agentur

Rozhovory v personálních agenturách se spíše než na rozdíly mezi čerstvými absolventy a pracovníky s praxí zaměřovaly na případné odlišnosti v délce požadované praxe v závislosti na dosažené úrovni vzdělání.

Přestože většina dotázaných agentur zdůrazňuje, že v tomto směru nelze příliš zobecňovat, jelikož do značné míry záleží na konkrétní pracovní pozici a její náročnosti či individuálních požadavcích firem, alespoň přibližně můžeme říci, že v případě středoškoláků bývá požadovaná předchozí v praxe v rozsahu 2 až 3 let (někdy je však uváděno až 5 let), u vysokoškoláků jde zpravidla o 1 až 3 roky.

Zpravidla je vyžadována praxe přímo v daném oboru, popřípadě alespoň ve společnosti s podobným zaměřením či strukturou.

Agentury zároveň ale upozorňují, že požadavky na délku praxe, které zaměstnavatelé zadávají do agentur, jsou určitým ideálem či dokonce jakýmsi klišé – nezřídka dojde k tomu, že zaměstnavatelé musí slevit ze svých požadavků a spokojí se i s kratší praxí. Vysokoškoláci mají přitom větší šanci získat práci i bez praxe. Na méně kvalifikované pozice není praxe vyžadována, plně postačuje zájem o obor, schopnost a ochota se rychle zaučit.

Ještě uveďme, že v některých případech je praxe vyžadována z toho důvodu, že je důležité, aby uchazeči znali pracovní proces a prostředí. Jindy je zase naopak preferován čerstvý absolvent – ať už z důvodu nezatíženosti předchozí praxí a pracovními návyky, nebo i z finančních důvodů.

Klíčovou roli ale hraje přijímací pohovor. Noví pracovníci jsou totiž zpravidla vybíráni nejenom s ohledem na předchozí pracovní zkušenosti, důležitou roli hrají i konkrétní znalosti, schopnosti, které si zaměstnavatel může chtít prověřit, a v neposlední řadě i osobnostní charakteristika uchazeče.

Přijímání nových pracovníků a absolventů – struktura podle odvětví

Z pohledu zaměstnavatelů

Z výsledků šetření vyplývá, že podíl absolventů na celkovém počtu přijímaných pracovníků se v jednotlivých sektorech odlišuje. Relativně nejvíce absolventů je přijímáno v kvartérním sektoru a relativně nejméně ve sféře služeb. Z hlediska absolutních počtů průměrně nejvíce nových zaměstnanců i absolventů přijímají firmy ze sektoru průmyslu a stavebnictví (sekundér).

Obrázek: Průměrný počet přijatých pracovníků a absolventů podle odvětví

Pozn: Hodnoty v grafu a tabulce vycházejí z vyjádření zaměstnavatelů o průměrném počtu přijatých pracovníků a absolventů škol za poslední tři roky.

Z hlediska jednotlivých velikostních kategorií firem se relativně nejčastěji s ryze negativním postojem vůči přijímání absolventů setkáváme ve všech zkoumaných sektorech spíše v případě menších firem.

Otevřenější vůči absolventům jsou spíše větší a velké organizace. Průměrný počet nově přijatých pracovníků i absolventů škol je přímo úměrný velikosti organizace, což je do značné míry logické, protože větší firmy mají více zaměstnanců a tedy i více zaměstnanců mají možnost či potřebu přijímat. Zároveň s rostoucí velikostí firmy ubývá výskyt těch, kteří absolventy vůbec nepřijímají. Za pozornost stojí skutečnost, že v kategoriích nad 250 pracovníků je pouze malé procento případů, kdy absolventi byli zcela odmítáni; v kvartérním sektoru se s takovými případy prakticky nesetkáme.



Zpět