Vzdělávací program: 53-41-N/41 Diplomovaný nutriční terapeut
Obor vzdělání: 53-41-N/4. Diplomovaný nutriční terapeut
Škola: Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, 5. května 51, Praha 4
(Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Merhautova 15, Brno –viz dále)
Charakteristika vzdělávacího programu
Pojetí a cíle vzdělávacího programu
Vzdělávací program připravuje studenty k výkonu povolání diplomovaný nutriční terapeut, kteří jsou způsobilí poskytovat zdravotní péči bez přímého vedení nebo odborného dohledu v rozsahu působnosti stanovené zákonem č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).
Vzdělávací program je koncipován tak, aby splňoval požadavky EHS na odbornou teoretickou a praktickou přípravu diplomovaných nutričních terapeutů odpovědných za nutriční péči a aby umožnil absolventům uplatnění na trhu práce v rámci EU a výkon práva podnikání a volného pohybu služeb.
Vzdělávání se zaměřuje na osvojení vědomostí a dovedností potřebných pro zajišťování preventivní péče v oblasti klinická výživa a specifické ošetřovatelské péče zaměřené na uspokojování nutričních potřeb a na vytváření žádoucích profesních postojů, návyků a dalších osobnostních kvalit zdravotnického pracovníka. Studenti jsou vedeni k odpovědnosti za kvalitu své práce, k empatii, altruismu a angažovanosti ve prospěch klientů, k dodržování bezpečných pracovních postupů, k ekologickému a ekonomickému chování. Jsou vzděláváni tak, aby získali lásku k povolání a pozitivní hodnotovou orientaci potřebnou pro pracovní, osobní i občanský život, aby byli připraveni se celoživotně vzdělávat a úspěšně se vyrovnávat s problémy. Důraz se klade na vytváření pozitivního vztahu studentů k vlastnímu zdraví a k vědomí významu prevence nemoci.
Charakteristika obsahových složek
Vzdělávací obsah vychází z minimálních požadavků na vzdělávání Diplomovaného nutričního terapeuta stanovených směrnicí EHS a předpisy MZ ČR.
Vzdělávání v oboru Diplomovaný nutriční terapeut zahrnuje odborné vzdělávání a tzv. klíčové dovednosti a rozšiřuje všeobecné vzdělávání.
Všeobecné vzdělávání
Jazykové vzdělávání
Rozvíjí především komunikativní dovednosti studentů a učí je kultivovaně se vyjadřovat ústně i písemně v cizím jazyce a efektivně pracovat s textem jako zdrojem informací i jako formativním prostředkem. Cílem vzdělávání studentů v cizím jazyce je dosáhnout v návaznosti na předchozí studium jazyka na SŠ, takové úrovně jazykových znalostí a dovedností, která odpovídá stupni B2 (C1) Společného evropského referenčního rámce pro jazyky, a zároveň je připravit i pro aktivní užívání jazyka ve složitějších typických řečových situacích při poskytování ošetřovatelské péče pacientům/klientům neovládajícím český jazyk. Jazykové vzdělávání zahrnuje také osvojení základů latinského jazyka a základní latinské terminologie.
Ekonomické vzdělávání
Plní v mnoha tématech průpravnou funkci směrem k odbornému vzdělávání studentů (např. v oblasti ekonomiky a řízení zdravotnictví). Učivo je zahrnuto v předmětu ekonomika a management a doplňuje se v některých obecně-odborných předmětech.
Estetické vzdělávání
Přispívá především ke kultivaci osobnosti studentů v oblasti estetické, etické, emocionální a sociální. Formuje jejich vztah k uměleckým hodnotám a umění jako součásti životního stylu. Je žádoucí věnovat mu pozornost i v odborném vzdělávání, zejména ve speciálních předmětech oboru.
Vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích (IKT)
Vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích (IKT) má především aplikační charakter a je zaměřeno na seznámení studentů se speciálními programy pro zdravotnictví, na využívání IKT v nutriční praxi a jako zdroje informací.
2.2 Odborné vzdělávání
Poskytuje studentům ucelený soubor vědomostí, manuálních a intelektových dovedností a návyků nezbytných pro jejich pracovní uplatnění. Zahrnuje jednak učivo obecně-odborného a propedeutického charakteru, jednak učivo specificky odborné zaměřené na jednotlivé kategorie pacientů/ klientů.
Zahrnuje teoretické vědomosti z anatomie, fyziologie, patologie, kliniky nemocí a dietologie, léčebné výživy, domácí a primární péče a profesní etiky. Dále zahrnuje vybrané sociální disciplíny, které umožňují lépe pochopit chování zdravých a nemocných osob a změny ve společnosti, jakož i vztah mezi zdravotním stavem a fyzickým i sociálním prostředím člověka, a které pomáhají vytvářet odborné kompetence a osobnostní kvality studentů. Jedná se např. o psychologii a komunikaci, zdravotnické právo, problematiku národnostních menšin. Studenti se rovněž seznámí s vybranými výzkumnými metodami používanými v klinické praxi. Odborné vzdělání Diplomovaného nutričního terapeuta se prohlubuje také vybranými poznatky z přírodních a aplikovaných věd (biochemie, potravinářská chemie, poživatiny, mikrobiologie, epidemiologie a hygieny) ekonomiky a managementu.
Součástí je osvojení zásad a dovedností předlékařské první pomoci a ochrany člověka za mimořádných událostí. V souladu s pokyny MŠMT č.j. 13 586/03-22 ze 4. 3. 2003 zapracují školy do vzdělávání Diplomovaného nutričního terapeuta také problematiku ochrany člověka za mimořádných událostí, i když je částečně zahrnuta do předmětu základy ošetřovatelství.
Učivo specificky odborné zahrnuje nezbytné teoretické poznatky a praktické dovednosti týkající se péče o zdraví pacientů/klientů v primární i klinické péči, včetně vybraných otázek péče o osoby z odlišného sociokulturního prostředí. Studenti si osvojují postupy potřebné pro poskytování nutriční péče a podpory pacientům/klientům, zejména s vnitřními chorobami, chirurgickými a přenosnými chorobami, dětem a seniorům.
Systematicky se věnuje pozornost bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a dodržování hygienických a protiepidemiologických požadavků. Důraz se klade také na uplatňování ekologických a ekonomických hledisek v práci zdravotnického pracovníka.
Významnou složku vzdělávání tvoří praktická výuka, jejímž cílem je osvojení léčebných postupů, dovedností plánovat, poskytovat a vyhodnocovat nutriční péči, jednat se zdravými i nemocnými klienty a pracovat v týmu. Praktická výuka se uskutečňuje v nemocnicích a ostatních zařízeních zajišťujících zdravotní péči za spolupráce ostatních zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu činnosti bez odborného dohledu.
2.3 Klíčové dovednosti
Klíčové kompetence představují nový prvek ve vzdělávání na všech stupních vzdělávacího systému. Na jejich významu pro zlepšení efektivity a kvality vzdělávání, pro přípravu jedince k celoživotnímu vzdělávání a uplatnění se na trhu práce se shoduje většina zemí EU. Klíčové kompetence jsou definovány jako soubor vědomostí, dovedností, schopností a s nimi souvisejících postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj jedince a jeho zapojení do společnosti. Umožňují pružněji reagovat na vývoj na trhu práce a v oboru, a tím i na potřebu dále se vzdělávat, a vytvářejí obecnější kvalifikační předpoklady pro uplatnění v pracovním i občanském životě. Jsou charakterizovány jako obecně přenositelné a uplatnitelné. Prolínají celým vzdělávacím programem a na jejich vytváření se musí podílet různou mírou všechny vyučovací předměty.
Z hlediska významu pro obor vzdělávání a uplatnění absolventů je žádoucí posilování těchto kompetencí: Kompetence učit se učit, kompetence řešit pracovní i mimopracovní problémy, komunikativní kompetence (všeobecně i profesně komunikativní), sociální, interpersonální a občanské kompetence, kompetence k práci s informacemi a využívání prostředků informačních a komunikačních technologií.
Metodické přístupy
Ve výuce je žádoucí uplatňovat různé aktivizační metody, které napomáhají vytvoření požadovaných klíčových, odborných a dalších dovedností, zvyšují motivaci studentů a pozitivně ovlivňují jejich vztah k učení a ke konkrétnímu vyučovacímu předmětu. Jsou to například metody autodidaktické (techniky samostatného učení a práce), problémového vyučování, dialogické metody (diskuse, panelová diskuse, brainstorming, brainwritting), metody demonstrační, inscenační a simulační (sociodrama, řešení konfliktů, veřejná prezentace), metody projektového vyučování nebo týmové práce.
Organizace výuky a uspořádání vzdělávacího programu
Studium je organizováno jako tříleté denní studium. Součástí studia je praktická výuka, kterou studenti vykonávají na zdravotnických pracovištích pod odborným vedením učitele nebo pověřeného pracovníka, který je způsobilý k výkonu povolání Diplomovaného nutričního terapeuta a zároveň k vedení odborné praktické výuky studentů vyšších odborných škol podle platných právních předpisů. Náplň praktické výuky je dána učební osnovou, její organizační zabezpečení je v kompetenci ředitele školy. Kromě toho vykonají studenti souvislou odbornou praxi na vybraných pracovištích. Organizace praktické výuky, rozsah odborné praxe a její zařazení do ročníku jsou v kompetenci školy; odborná praxe musí být vykonána v období školního vyučování.
Výuku některých předmětů, popř. tematických celků, může škola organizovat blokově v rozsahu přepočtených vyučovacích hodin daných učebním plánem nebo učební osnovou, např. výuku komunikace, předlékařské první pomoci, výchovu ke zdraví. Cílem je zvýšit intenzitu výuky a tím zkvalitnit její výsledky.
Hodiny určené pro samostudium a přípravu na zkoušky jsou věnovány přípravě seminárních a projektových prací, sběru informací z terénu, práci s odbornou literaturou v knihovně, s IKT (zvl. s internetem), opakování učiva a konzultacím a dalším formám samostatného studia.
Absolutorium se organizuje v souladu s platnými předpisy.
Uspořádání vzdělávacího programu
Učební plán je zpracován jako rámcový (obecný), vymezující celkové počty týdenních vyučovacích hodin za studium. Jeho rozpracování do ročníků je v kompetenci ředitele školy, neboť jenom tak lze zohlednit specifické podmínky a potřeby terciárního vzdělávání a konkrétní školy (její spolupráci se sociálními partnery – zdravotnickými zařízeními, vysokými školami, zahraničními institucemi apod.).
Hodnocení studentů a ukončování studia
Hodnocení a klasifikace studentů se řídí platnými předpisy MŠMT, týkajícími se organizace studia ve vyšších odborných školách a klasifikačním řádem školy. Studenti všech forem vzdělávání jsou hodnoceni těmito způsoby: průběžné hodnocení, zápočet (Z), klasifikovaný zápočet (KZ), zkouška (ZK).
Doporučený způsob hodnocení v jednotlivých předmětech je uveden v učebním plánu. Student je hodnocen po skončení výuky ve zkouškovém období, které je stanoveno harmonogramem organizace příslušného školního roku.
Studium se ukončuje absolutoriem. Jeho obsah a organizace se řídí platnými předpisy.
Obsah absolutoria tvoří : zkouška z odborných předmětů (Klinika nemocí a dietologie, Léčebná výživa), zkouška z cizího jazyka a obhajoba absolventské práce.
Studenti jsou hodnoceni vždy za příslušné období. Předměty, popřípadě další ucelené části učiva, z nichž je student hodnocen jiným způsobem, stanoví akreditovaný vzdělávací program. Zkoušky je možné opakovat dvakrát. V případě členění obsahu vzdělávání do jiných ucelených částí učiva než předmětů se vydává studentovi potvrzení o jejich absolvování.
Do vyššího ročníku postoupí student, který úspěšně splnil podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník.
V případě, že nelze studenta hodnotit za závažných důvodů, určí ředitel školy termín, do kterého má být hodnocení studenta ukončeno. Hodnocení musí být ukončeno nejpozději do konce následujícího období.
Další specifické požadavky
Požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví
Neoddělitelnou součástí teoretického i praktického vyučování je problematika bezpečnosti a ochrany při práci, hygieny práce a požární ochrany. Výchova k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází ve výchovně vzdělávacím procesu z požadavků v době výuky platných právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (zákonů, nařízení vlády, vyhlášek, technických předpisů a českých technických norem). Tyto požadavky musí být doplněny o vyčerpávající informaci o rizicích možných ohrožení, jimž jsou studenti při teoretickém i praktickém vyučování vystaveni, včetně informace o opatřeních na ochranu před působením zdrojů rizik.
Prostory pro výuku musí odpovídat svými podmínkami požadavkům stanoveným zdravotnickými předpisy, zejména vyhláškou č. 108/2001 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení, a nařízením vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů. Je nutno se řídit též nařízením vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.
Poučení studentů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, jakož i ověření znalostí, musí být prokazatelné.
Nácvik a procvičování činností musí být v souladu s požadavky právních předpisů upravujících zákazy prací pro mladistvé (zákoník práce, vyhláška č. 288/2003 Sb.) a v souladu s podmínkami, za nichž mladiství mohou konat zakázané práce z důvodu přípravy na povolání.
Základními podmínkami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se rozumí:
Vzdělávací program: 53-41-N/41 Diplomovaný nutriční terapeut
Obor vzdělání: 53-41-N/4. Diplomovaný nutriční terapeut
Škola: Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Merhautova 15, Brno
Charakteristika vzdělávacího programu
1. Pojetí a cíle vzdělávacího programu
Vzdělávací program je koncipován tak, aby splňoval požadavky WHO na odbornou teoretickou a praktickou přípravu nutričních terapeutů odpovědných za nutriční péči a aby umožnil absolventům uplatnění na trhu práce v rámci EU a výkon práva podnikání a volného pohybu osob.
Cílem vzdělávacího programu je umožnit získání odborné způsobilosti k výkonu povolání nutričního terapeuta. Absolventi jsou způsobilí poskytovat zdravotní péči bez přímého vedení nebo odborného dohledu v rozsahu působnosti stanovené zákonem 96/2004 Sb. v platném znění. Vzdělávací program respektuje požadavky zákona o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče – vyhláška č.424/2004 Sb. a 39/05. Zohledňuje i změny některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).
Vzdělávání se zaměřuje na osvojení vědomostí a dovedností potřebných pro zajišťování preventivní péče v oblasti klinické výživy a specifické ošetřovatelské péče zaměřené na uspokojování nutričních potřeb. Nezbytnou součástí výuky je vytváření žádoucích profesních postojů, dovedností a návyků i rozvíjení a upevňování dalších osobnostních kvalit zdravotnického pracovníka. Studenti jsou vedeni k odpovědnosti za kvalitu vlastních činností i pracovníků svěřených jejich odbornému dohledu. Nedílnou součástí vzdělávacího programu je zaměření na motivaci studentů na empatii, altruismus a angažovanost ve prospěch pacientů/klientů, k dodržování bezpečných pracovních postupů, k ekologickému a ekonomickému chování a jednání. Jsou vzděláváni tak, aby získali pozitivní vztah k povolání a hodnotovou orientaci potřebnou pro pracovní, osobní i občanský život. Studenti jsou připraveni získávat, analyzovat a hodnotit nové informace, jsou vedeni k uvědomění nutnosti celoživotního vzdělávání. Vzdělávací program je koncipován na postupné upevňování uvědomělého samostatného a rozhodného jednání a na schopnost úspěšně se vyrovnávat s problémy. Důraz je kladen na vytváření pozitivního vztahu studentů k vlastnímu zdraví a k vědomí významu prevence nemoci.
2. Charakteristika obsahu vzdělávání
Vzdělávání v oboru diplomovaný nutriční terapeut zahrnuje částečně prohloubení všeobecného vzdělávání, zejména složkou jazykovou, ekonomickou, estetickou, komunikativní a vzdělávání informačních a komunikačních technologií zaměřených na profesi. Dominantní oblastí vzdělávacího programu tvoří odborné vzdělávání a tzv. klíčové dovednosti. Vzdělávací obsah vychází z minimálních požadavků na vzdělávání nutričního terapeuta stanovených směrnicí WHO a předpisy Ministerstva zdravotnictví ČR zákona č. 96/2004 Sb. a vyhlášek č.424/2004 Sb. a 39/05 Sb., v platném znění.
2. 1 Jazykové vzdělávání
Rozvíjí především komunikativní dovednosti studentů. Učí je kultivovaně se vyjadřovat ústně i písemně v cizím jazyce. Cizí jazyk má být prostředkem dorozumívání, profesní komunikace a kompetence studentů pro získávání a sdělování odborných znalostí i výměny poznatků z osobního a společenského života. Učí studenty efektivně pracovat s textem jako zdrojem informací i jako s formativním prostředkem. Cílem vzdělávání studentů v cizím jazyce je dosáhnout v návaznosti na předchozí studium jazyka na SŠ takové úrovně jazykových znalostí a dovedností, která odpovídá stupni B2 (C1) Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Zároveň připravuje studenty k aktivnímu užívání jazyka ve složitějších typických řečových situacích při poskytování odborné péče pacientům/klientům neovládajících český jazyk. Jazykové vzdělávání zahrnuje také osvojení základní latinské terminologie. Výběr cizího jazyka se přizpůsobí potřebě terénu, zájmu studentů a podmínkám školy.
2. 2 Ekonomické vzdělávání
Plní v mnoha tématech průpravnou funkci směrem k odbornému vzdělávání studentů (např. v oblasti ekonomiky a řízení zdravotnictví). Učivo je zahrnuto v předmětu ekonomika a management, zdravotnické právo a legislativa a doplňuje se v některých obecně-odborných předmětech.
2. 3 Estetické a komunikativní vzdělávání
Přispívá především ke kultivaci osobnosti studentů v oblasti estetické, rétorické, etické, emocionální a sociální. Formuje jejich vztah k uměleckým hodnotám a umění jako součásti životního stylu. Je žádoucí věnovat mu pozornost ve výchově ke zdraví, profesně zaměřené estetice i v dalším odborném vzdělávání, zejména ve speciálních předmětech oboru.
2. 4 Vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích (IKT)
Vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích (IKT) má především aplikační charakter a je zaměřeno na seznámení studentů s rozvojem a novými poznatky v komunikační technologii i se speciálními programy pro zdravotnictví. Důraz je kladen na využívání IKT v nutriční praxi a efektivní používání IKT jako zdroje informací.
2. 5 Odborné vzdělávání
Poskytuje studentům ucelený soubor vědomostí, manuálních a intelektových dovedností a návyků nezbytných pro jejich pracovní uplatnění. Zahrnuje jednak učivo obecně-odborného a propedeutického charakteru, jednak učivo specificky odborně zaměřené na výživu a nutriční zabezpečení jednotlivce v rámci specifikovaných požadavků jednotlivých kategorií pacientů/ klientů. Podstatou odborné přípravy je adekvátní podpora výživou v prevenci nemoci i v dietoterapii. Vzdělávání je zaměřeno na respektování práv a potřeb jednotlivce v soukromí, v komunitní, dispenzární péči i na požadavky veřejného stravování a hospitalizace.
Zahrnuje teoretické vědomosti z anatomie, fyziologie, patologie, kliniky nemocí a dietologie, léčebné výživy, domácí a primární péče a profesní etiky. Dále zahrnuje vybrané sociální disciplíny, které umožňují lépe pochopit chování zdravých a nemocných osob a změny ve společnosti, jakož i vztah mezi zdravotním stavem a fyzickým i sociálním prostředím člověka, které pomáhají vytvářet a rozvíjet odborné kompetence a osobnostní kvality studentů. Jedná se např. o psychologii, komunikaci, zdravotnické právo, problematiku národnostních menšin. Odborné vzdělání nutričního terapeuta v rámci mezipředmětových vztahů prohlubuje a navazuje na vybrané poznatky z přírodních a aplikovaných věd (biochemie, chemie potravin, potravin, mikrobiologie, epidemiologie a hygieny) a základů managementu.
Součástí vzdělávání je osvojení zásad a dovedností předlékařské první pomoci, ochrany člověka za mimořádných událostí i problematika etnik a národnostních menšin včetně vybraných otázek péče o osoby z odlišného sociokulturního prostředí.. Učivo specificky odborné zahrnuje nezbytné teoretické poznatky a praktické dovednosti týkající se péče o zdraví pacientů/klientů v primární, klinické i v následné péči. Studenti si osvojují postupy potřebné pro poskytování nutriční péče a podpory pacientům/klientům, zejména s vnitřními chorobami, chirurgickými a přenosnými chorobami, a to celé populace včetně dětí a seniorů.
Systematicky se věnuje pozornost bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a dodržování hygienických a protiepidemiologických požadavků. Důraz se klade také na uplatňování ekologických a ekonomických hledisek v práci zdravotnického pracovníka.
Významnou složku vzdělávání tvoří praktické vyučování a odborná praxe, jejímž cílem je osvojení léčebných postupů, dovedností plánovat, poskytovat a vyhodnocovat nutriční péči, jednat se zdravými i s nemocnými klienty a spolupracovat v týmu. Praktické vyučování se uskutečňuje v odborných učebnách školy, v nemocnicích a v ostatních zařízeních zajišťujících zdravotní a nutriční péči za spolupráce ostatních zdravotnických a nutričních pracovníků způsobilých k výkonu činnosti bez odborného dohledu.
2.6 Klíčové dovednosti
Klíčové kompetence představují soubor vědomostí, dovedností, schopností a s nimi souvisejících postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj jedince a jeho zapojení do společnosti. Odpovídají vyhlášce č. 39 ze dne 11. ledna 2005, kterou se stanoví minimální požadavky na vzdělávací programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání. Umožňují pružněji reagovat na vývoj na trhu práce a v oboru, a tím i na potřebu dále se vzdělávat. Vytvářejí obecnější kvalifikační předpoklady pro uplatnění v pracovním i v občanském životě. Jsou charakterizovány jako obecně přenositelné a uplatnitelné. Prolínají celým vzdělávacím programem. Na jejich vytváření se podílejí různou mírou všechny vzdělávací předměty.
Z hlediska významu pro obor vzdělání a uplatnění absolventů je žádoucí posilování těchto kompetencí:
3. Metodické přístupy
Ve vyučování je žádoucí uplatňovat různé aktivizační metody, které napomáhají vytvoření požadovaných klíčových, odborných a dalších dovedností, zvyšují motivaci studentů a pozitivně ovlivňují jejich vztah k učení a ke konkrétnímu vyučovacímu předmětu. Jsou to například metody autodidaktické (techniky samostatného vzdělávání a práce, konzultace, projekty, seminární práce), problémového vyučování, dialogické metody (diskuze, panelová diskuze, brainstorming, brainwritting, edukace), metody demonstrační, inscenační a simulační (sociodrama, řešení konfliktů, exkurze. veřejná prezentace), metody projektového vyučování nebo týmové práce. Nedílnou součástí vzdělávacího programu je samostudium. Ke zkvalitnění vzdělávacího programu značnou mírou přispějí i metody vlastní evaluace.
4. Organizace vyučování a uspořádání vzdělávacího programu
4. 1 Organizace vyučování
Vzdělávání je organizováno jako tříleté denní Organizace vzdělávání odpovídá vyšší mentální a sociální úrovni studentů – absolventů střední školy. Je členěno na zimní a letní období, teoretickou a praktickou přípravu, období hodnocení, evaluace a zkoušek, konzultace, samostudium a odbornou praxi. Při studiu je kladen větší důraz na větší samostatnost při získávání vědomostí a osvojování dovedností. Na výuce jednoho předmětu se může podílet i několik vyučujících. Vzdělávací program některých předmětů, popř. tematických celků, může škola organizovat blokově v rozsahu přepočtených vyučovacích hodin daných učebním plánem nebo učební osnovou, např. výuku komunikace, předlékařské první pomoci, výchovu ke zdraví, specificky odborně zaměřená témata. Cílem je zvýšit intenzitu vzdělávání a tím zkvalitnit i studijní výsledky.
Nezbytnou součástí vzdělávání je praktické vyučování, které studenti vykonávají zpočátku v odborných učebnách ve škole, později na zdravotnických pracovištích pod odborným vedením učitele nebo pověřeného pracovníka, který je způsobilý k výkonu povolání nutričního terapeuta a zároveň k vedení odborné praktické výuky studentů vyšších odborných škol podle platných právních předpisů. Náplň praktického vyučování je dáno učební osnovou, její organizační zabezpečení je v kompetenci ředitele školy. Kromě toho vykonají studenti souvislou odbornou praxi na vybraných pracovištích. Organizace praktické výuky, rozsah odborné praxe a její zařazení do ročníku jsou v kompetenci školy; odborná praxe musí být vykonána v období školního vyučování.
Hodiny určené pro samostudium a přípravu na zkoušky jsou věnovány přípravě seminárních a projektových prací, sběru informací z terénu, práci s odbornou literaturou v knihovně, práci s IKT, opakování učiva a konzultacím i dalším formám samostatného vzdělávání. Absolutorium se organizuje v souladu s platnými předpisy (vyhláška MŠMT č. 10 ze dne 27. prosince 2004 o vyšším odborném vzdělávání).
4. 2 Uspořádání vzdělávacího programu
Učební plán je zpracován jako rámcový (obecný), vymezující celkové počty týdenních vyučovacích hodin za studium. Návrh rozpracování do ročníků může být respektován, ale jeho členění je v kompetenci ředitele školy. Takto lze zohlednit specifické podmínky a potřeby terciárního vzdělávání a konkrétní školy (její spolupráci se sociálními partnery – zdravotnickými zařízeními,vysokými školami, zahraničními institucemi apod.).
4. 3 Vstupní předpoklady studentů
Do 1. ročníku tříletého vyššího odborného studia se přijímají uchazeči s úplným středním vzděláním nebo úplným středním odborným vzděláním, kteří splnili podmínky přijetí stanovené ředitelem školy a stanovená zdravotní kritéria.
5 Další specifické požadavky
5. 1 Zdravotní požadavky na uchazeče o vzdělávání
Uchazeč musí pro přípravu a výkon zdravotnického povolání splňovat požadavky stanovené nařízením vlády č. 224/2007 Sb.. které uvádí seznam onemocnění a zdravotní obtíže, které vylučují zdravotní způsobilost uchazeče ke vzdělávání.
5. 2 Požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví
Problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany je neoddělitelnou součástí teoretického i praktického vyučování. Výchova k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází ve výchovně vzdělávacím procesu z požadavků v době výuky platných právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (zákonů, nařízení vlády, vyhlášek, technických předpisů a českých technických norem). Tyto požadavky musí být doplněny o vyčerpávající informaci o rizicích možných ohrožení, jimž jsou studenti při teoretickém praktickém vyučování vystaveni, včetně informace o opatřeních na ochranu před působením zdrojů rizik.
Prostory pro výuku musí odpovídat svými podmínkami požadavkům stanoveným zdravotnickými předpisy, zejména vyhláškou č. 108/2001 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení a nařízením vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů. Je nutno se řídit též nařízením vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.
Poučení studentů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, jakož i ověření znalostí, musí být prokazatelné. Nácvik a procvičování činností je vedeno v souladu s požadavky právních předpisů upravujících zákazy prací pro mladistvé (zákoník práce, vyhláška č. 288/2003 Sb.) a v souladu s podmínkami, za nichž mladiství mohou konat zakázané práce z důvodu přípravy na povolání.