Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání

82-41-M/16 Kamenosochařství

Vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dne 6. května 2009, č. j. 9325/2009-23

CHARAKTERISTIKA VZDĚLÁVÁNÍ

Všeobecné vzdělávání navazuje na vzdělávání na základní škole podle rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.

Zahrnuje tyto vzdělávací oblasti: vzdělávání a komunikace v českém jazyce, vzdělávání a komunikace v cizím jazyce, společenskovědní vzdělávání, přírodovědné vzdělávání, matematické vzdělávání, estetické vzdělávání a vzdělávání pro zdraví.

VZDĚLÁVÁNÍ A KOMUNIKACE V ČESKÉM JAZYCE

rozvíjí a doplňuje vzdělání žáků v českém jazyce na úroveň středního vzdělání s maturitní zkouškou tak, aby žáci dokázali psát a mluvit kultivovaně, aby byli schopni používat jazyk jako spolehlivý nástroj svého myšlení i komunikace (sdělování) s jinými lidmi. Žáci si rozšiřují slovní zásobu, doplňují znalosti mluvnice českého jazyka a zlepšují své slohové dovednosti. Rozvíjejí se také jejich osobnostní a sociální kompetence. Rovněž se učí vnímat jazyk jako nositele umění a krásy, a to především v uměleckých textech. Součástí českého jazyka je i budování mediální gramotnosti žáků, která je založena na poznatcích o jazyce a publicistice. Mediální gramotnost znamená schopnost žáků zaujímat kritický přístup k mediálním obsahům, schopnost rozeznat způsoby práce jednotlivých masových médií (tisk, televize, rozhlas) a učí je odolávat mediálnímu ovlivňování.

VZDĚLÁVÁNÍ A KOMUNIKACE V CIZÍM JAZYCE

připravuje žáky na život v multikulturní společnosti (společnost složená z různorodých skupin a komunit), na komunikaci s lidmi hovořícími cizími jazyky, učí je kriticky využívat cizojazyčné zdroje pro jejich soukromý a hlavně i pro profesní život. Rozšiřuje jejich znalosti o světě a o kultuře jiných národů. Učí žáky vnímat zvláštnosti myšlení, vyjadřování a chování příslušníků jiných národů a reagovat na ně, tyto zvláštnosti náležitě tolerovat a oceňovat.

Vede žáky k celoživotnímu jazykovému vzdělávání a zdokonalování, které je jednou ze základních potřeb člověka dnešní doby.

Žáci se ve výuce setkají minimálně s jedním cizím jazykem a naváží v něm na to, co si již osvojili v základním vzdělání. V některých oborech půjde i o druhý cizí jazyk, který si žáci osvojí na nižší úrovni.

SPOLEČENSKOVĚDNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

připravuje žáky na soukromý a hlavně veřejný aktivní a odpovědný život. Vede je k hlubšímu pochopení světa: k porozumění společnosti, v níž žijí, a politice – v jejích projevech na domácí půdě i v zahraničí. Kultivuje historické a právní vědomí žáků a rozvíjí jejich vnímání, rozlišování a posuzování dobra, zla, práva a morálky. Žáci se učí rozumět zásadám a principům demokracie, jejímu chápání lidských práv a uvědomovat si také problémy demokracie v současnosti – v době globalizace. Jsou vedeni ke kritické toleranci, ke kritickému myšlení, k tomu, aby se zbavovali předsudků vůči jiným lidem, komunitám nebo sociálním skupinám. Usiluje se o to, aby si žáci vážili života, materiálních i duchovních hodnot, vytvořených v dnešní době i v dobách minulých.

Společenskovědní vzdělávání se podílí významnou měrou na budování mediální gramotnosti žáků, tzn. vede je k tomu, aby byli schopni odolávat mediální manipulaci a vhodně využívat masová média pro svou zábavu i poučení.

PŘÍRODOVĚDNÉ VZDĚLÁVÁNÍ

učí žáky hlouběji rozumět jevům, dějům, principům a zákonům vybraných oblastí živé i neživé přírody. Skládá se ze tří složek – fyzikální, chemické, biologické a ekologické.

Směřuje k tomu, aby žáci spolehlivě využívali přírodovědných znalostí a dovedností jak v soukromé sféře, tak hlavně v jejich budoucí profesi. V technických oborech je připravuje na možnost dalšího celoživotního vzdělávání, založeného na přírodovědných nebo technických vědních disciplínách. Vede je k odpovědnosti a k jednání podle zásad udržitelného rozvoje.

V jednotlivých oborech vzdělání jsou rozdílné nároky na jednotlivé složky přírodovědného vzdělávání, takže jsou zpracovány různé jeho varianty pro vzdělávání fyzikální (celkem 3 varianty) a chemické (2 varianty). Škola zvolí pro tvorbu školního vzdělávacího programu tu variantu vzdělávání, která je uvedena v poznámkách v rámcovém rozvržení obsahů vzdělání příslušného RVP. Může volit i variantu náročnější, méně náročná varianta, než obor vzdělání vyžaduje, není přípustná.

MATEMATICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ

má v odborném školství dvojí funkci: rozvíjí na náležitou středoškolskou úroveň matematické kompetence (tj. vědomosti, dovednosti, návyky a postoje) pro uplatnění v praktickém soukromém životě, ale také poskytuje matematické poznatky jako nástroje pro osvojení vědomostí a dovedností v odborné složce vzdělávání. Rovněž učí žáky myslet, řešit náročnější problémy, rozvíjí nástroje jejich finanční gramotnosti (tj. schopnosti uvážlivě, výhodně, odpovědně a realisticky nakládat se svými finančními prostředky).

Matematické kompetence jsou v neposlední řadě nezanedbatelným předpokladem pro rekvalifikaci a celoživotní vzdělávání.

Základ středoškolského matematického vzdělávání v oborech středního vzdělání s maturitní zkouškou, který je uveden v RVP příslušného oboru vzdělání, může škola doplnit tak, aby to odpovídalo jejím specifickým záměrům, koncepci daného ŠVP a potřebám jejích žáků jak v profesi, pro niž se připravují, tak i v nárocích dalšího vzdělávaní.

ESTETICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ

výrazně kultivuje osobnost žáků, učí je rozumět kráse v nejrůznějších jejích podobách – od krásy živé přírody, neživé přírody až po krásu v umění a v užitém umění, včetně krásy techniky a kulturní krajiny. Rozvíjí kladný vztah žáků k materiálním a duchovním hodnotám, k lidské práci a k talentu v nich obsaženým. V neposlední řadě učí žáky rozlišovat a oceňovat skutečné a hodnotné umění od konzumního braku a nehodnotné produkce různých masových médií.

Základem obsahů vzdělávání je především slovesné umění; žáci se učí interpretovat literární texty různých žánrů (vyjadřovat se o svých prožitcích, o obsahu a formě, o různých souvislostech textů), včetně vybraných děl náročnějších, tvořících součást klasického fondu domácí literatury i literatury světové.

Jiné složky umění zařazuje škola do obsahů ŠVP v různém rozsahu a obsahu podle svých specifických záměrů a rovněž v souvislosti s daným oborem vzdělání.

VZDĚLÁVÁNÍ PRO ZDRAVÍ

má co nejvíce rozvinout a podpořit takové postoje a jednání žáků, které povedou ke zdravému způsobu života a celoživotní odpovědnosti za zdraví.

Významnou složkou tohoto rámce je vlastní tělesná výchova, která směřuje k pozitivnímu prožívání pohybu i sportování a kultivuje projevy žáků v této oblasti.

Žáci se učí náležitě vnímat a respektovat potřeby svého těla v jeho tělesné, duševní a sociální jednotě a rozumět tomu, jak působí výživa, životní prostředí, hygiena, pohybové aktivity, kladné city, nepříjemné prožitky, jednostranné činnosti, mezilidské vztahy atp. na zdraví. Důraz se klade na výchovu proti závislostem a proti médii prosazovanému kultu krásného těla, který mnohdy ohrožuje zdraví mladých lidí.

Rovněž ochrana lidí za mimořádných situací a první pomoc jsou důležitými obsahy této složky vzdělávání. Žáci se učí cílevědomě pečovat o bezpečnost při každé své činnosti být odpovědný za své jednání.

VZDĚLÁVÁNÍ V INFORMAČNÍCH A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍCH

má naučit žáky pracovat s prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi.

Žáci porozumí základům informačních a komunikačních technologií, naučí se na uživatelské úrovni používat operační systém, kancelářský software a pracovat s dalším běžným aplikačním programovým vybavením (včetně specifického programového vybavení, používaného v příslušné profesní oblasti).

Dále se žáci naučí efektivně pracovat s informacemi (zejména s využitím prostředků informačních a komunikačních technologií) a komunikovat pomocí internetu.

Vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích je dále rozšiřováno jednak podle specifik oboru, v němž je žák připravován, jednak podle aktuálních vzdělávacích potřeb, jejichž příčinou mohou být změny na trhu práce, vývoj informačních a komunikačních technologií apod.

EKONOMICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ

má rozvíjet ekonomické myšlení žáků a umožnit jim pochopit mechanismus fungování tržní ekonomiky, porozumět podstatě podnikatelské činnosti a principu hospodaření podniku.

Žáci získají předpoklady pro rozvíjení vlastních podnikatelských aktivit a naučí se orientovat v právní úpravě podnikání. Součástí je učivo o marketingu a managementu a využití jejich nástrojů při řízení provozu hospodářských subjektů různých úrovní. Důležitá je také znalost fungování finančního trhu, národního hospodářství a EU. Žáci jsou vedeni k praktickému využívání osvojených poznatků v oboru.

Vzdělávací oblast je úzce propojena s průřezovým tématem Člověk a svět práce a se standardem finanční gramotnosti pro střední vzdělávání.

UMĚLECKO-HISTORICKÁ A VÝTVARNÁ PŘÍPRAVA

Obsahový okruh poskytuje žákům vědomosti a intelektové a praktické dovednosti, které představují nezbytný obecný základ odborného vzdělávání v daném oboru vzdělání.

Charakter tohoto obsahového okruhu je teoreticko-praktický. Část věnovaná umělecko-historické přípravě je zaměřená převážně teoreticky. Směřuje k získání ucelené orientace v oblasti dějin výtvarné kultury od jejího vzniku až po současnost. Žáci si osvojí soubor základních poznatků z teorie umění a výtvarné tvorby v příslušných společensko-historických souvislostech. Naučí se identifikovat výtvarný projev jednotlivých historických slohových období podle jeho základních znaků a rozeznávat významné představitele výtvarného umění minulosti i současnosti a jejich typická díla. Seznámí se rovněž s vývojem a současnými tendencemi v oblasti kamenosochařské tvorby a díly významných osobností. Jsou vedeni k návyku aktivně vyhledávat zdroje informací, nalézat v umělecké tvorbě zdroje inspirace a využívat je při své tvůrčí činnosti.

Část obsahového okruhu, která je zaměřena převážně prakticky, je věnovaná výtvarné přípravě. Směřuje k získání širokého základu výtvarného vzdělání nezbytného pro navazující návrhovou a realizační tvorbu. Žáci jsou vedeni k rozvoji výtvarného myšlení, výtvarné paměti, tvořivosti a fantazie, ke kultivaci výtvarného vidění a vyjadřování. Naučí se využívat výrazové možnosti výtvarných prvků v různých kombinacích a souvislostech při výstavbě kompozice, v různých technikách tvoří věcné studie rostlinných, živočišných aj. motivů (tj. zejména modelují, kreslí, ale i malují), ovládnou postupy stylizace a abstrakce. Získají rovněž základní vědomosti a dovednosti v psaní a kreslení písma a v zobrazení částí lidského těla a lidské figury v aktu a kostýmu, které jsou návazně rozvíjeny a prohlubovány vzhledem k potřebám oboru.

TECHNOLOGICKÁ PŘÍPRAVA

Obsahový okruh poskytuje žákům základní vědomosti a intelektové a praktické dovednosti z oblasti surovin, materiálů a technologických postupů používaných v kamenosochařství. Žáci si osvojí základní poznatky z geologie, zorientují se v geologickém vývoji ČR a získají přehled o oblastech nerostných surovin. Naučí se určovat základní minerály a druhy hornin podle nalezišť, hodnotit jejich vlastnosti a možnosti využití. Dále se seznámí s vlastnostmi a způsoby zpracování výtvarných a pomocných materiálů používaných při modelování a zhotovování sádrových odlitků a forem. Žáci rovněž získají přehled o používaných zařízeních, strojích, nástrojích, nářadí a pomůckách, poznají jejich funkce, způsoby použití a postupy běžné údržby. Získají také základní orientaci ve způsobech těžby kamene ve vztahu k nalezišti a vlastnostem těžebního materiálu. Osvojí si teoretické základy technologických postupů ručního a strojního opracování kamene, kamenořezu a spárořezu, postupů vyměřování sochařských prací v kameni a opracování kamenného bloku, manipulace s kamenosochařským dílem, spojování jednotlivých částí plastiky při konečném osazování, odlévání a rozmnožování plastiky atd. Žáci se v příslušných souvislostech seznámí s druhy technických výkresů používaných v oboru a jejich náležitostmi. Pozornost je rovněž věnována základním technologickým postupům a technikám rekonstrukce a konzervování objektů z kamene.

Součástí obsahového okruhu jsou základy technického zobrazování, které jsou dále rozvíjeny při tvorbě technické dokumentace v oboru.

VÝTVARNÁ TVORBA A REALIZACE V MATERIÁLU

Obsahový okruh je zaměřen převážně prakticky. Vybavuje žáky vědomostmi a dovednostmi jak z oblasti speciálních metod práce výtvarníka a designéra plastických objektů, profilovaných zdobných prvků apod. pro interiér a exteriér, tak z oblasti jejich realizace v kameni. Rozvíjí tvůrčí aktivitu a individuální invenční schopnosti žáků. Při řešení zadaných témat rozvíjí schopnosti jasně vyjádřit obsahovou náplň výtvarného záměru a formulovat jej ve vztahu k technickým a technologickým možnostem jeho realizace. Vede žáky k orientaci ve vývoji a současných trendech kamenosochařské tvorby, k prosazování nových netradičních řešení ve vazbě na výtvarné a výrazové možnosti zpracovávaných materiálů a zvolené technologické postupy. Žáci rovněž vypracovávají potřebnou technickou dokumentaci, kterou následně prakticky využívají při realizačních činnostech v odborných dílnách. Zde se naučí organizovat svou práci na jednotlivých pracovištích, obsluhovat odpovídající zařízení, stroje, pracovat s nástroji, nářadím, pomůckami, připravit k práci vhodný materiál a příslušnými technologickými postupy a technikami reprodukovat v kameni výtvarný záměr (plastiky, reliéfy, zdobné prvky apod.), odlévat modely a předlohy a zhotovovat formy. Dále se naučí provádět odpovídajícími technologickými postupy a technikami rekonstrukci, konzervování a restaurování kamenosochařských prací, které nejsou kulturními památkami a zhotovovat dokumentaci průběhu těchto prací. Při realizačních činnostech jsou žáci vedeni k uplatňování ekonomických hledisek, dodržování technologické kázně včetně předpisů BOZP, pečlivé a přesné práci a k odpovědnosti za její kvalitu. Pozornost je rovněž věnována rozvoji dovedností v komunikaci se zákazníky, příp. obchodními a pracovními partnery, a aplikovat základní marketingové nástroje. Pro jejich nácvik se využívají jak modelové situace, tak i situace reálné, kdy žáci řeší v rámci vzdělávacího procesu přímé zakázky firem, institucí apod. Součástí obsahového okruhu je ovládnutí základních funkcí odpovídajícího programového vybavení a jeho využívání při řešení zadaných úkolů.