Vzdělávací program: 82-42-N/04 Restaurování nábytku a nepolychromované dřevořezby
Obor vzdělání: 82-42-N/.. Konzervátorství a restaurátorství
Škola: Vyšší odborná škola restaurátorská s.r.o., Alšovo náměstí 75, Písek
Charakteristika vzdělávacího programu
Pojetí a cíle vzdělávacího programu
Koncepce vzdělávacího programu je zaměřena na přípravu k vysoce profesním činnostem v oblasti konzervování a restaurování historických artefaktů ze dřeva. Podporuje rozvoj schopností studentů, vnímat a porozumět historii památky, a to na základě prohlubování poznatků z oblasti historie užitého umění, nauky o tradičních materiálech a technologiích a především principech umělecké interpretace památky. Pomáhá tak studentům využít těchto nabytých vědomostí a dovedností při rozhodování a volbě jednotlivých typů restaurátorského průzkumu, záměru a procesu. Výsledkem osvojovaných umělecko–řemeslných dovedností a profesních schopností je též zvládnutí oblastí uměleckého projevu (kresba, malba a modelování), které jsou nezbytné nejen pro kvalitní přípravu restaurátorské dokumentace a vytvoření návrhu rekonstrukce, ale především také pro vlastní restaurátorský zásah.
Nedílnou součástí Vzdělávacího programu je oblast chemie aplikované v restaurátorském oboru, která seznamuje studenty s vlastnostmi materiálů, s principy jejich degradace a též jejich reakce na okolní prostředí tak, aby vždy byl zvolen nejvhodnější restaurátorský postup záchrany památky.
Všechna výše zmiňovaná kritéria, která byla určující pro definování koncepce VP, jsou zásadní a nezbytnou podmínkou, pro vytvoření vysoce odborné a kvalifikované skupiny restaurátorů, kteří budou naplňovat a dále rozvíjet tradici “české restaurátorské školy”.
Cíle
· Vědomí vývoje hmotné kultury a také historie restaurátorského oboru.
· Zvládnutí metodologie restaurátorského průzkumu a jeho následná evaluace.
· Schopnost samostatného rozhodování při volbě restaurátorského zásahu na zadané památce s ohledem na její účel, užitnost, historickou či sbírkovou hodnotu a způsob dalšího využití; to vše podloženo teoretickými znalostmi s důrazem na profesionální etiku a schopnost hodnotové orientace, pěstované vztahem k historii předmětu a úctou ke kvalitnímu umělecko–řemeslnému dílu.
· Znalost konzervování, restaurování a rekonstrukce historických objektů a artefaktů s použitím historických technik a technologií, a též s adekvátní volbou použitého materiálu.
· Komplexní uchopení a zvládnutí restaurátorského procesu, včetně vyhotovení strukturované restaurátorské dokumentace na PC (typografická úprava a fotodokumentace), dle standardů ústředního pracoviště NPÚ (metodický list č. 4/2006).
· Presentace návrhů rekonstrukcí historických předmětů a jejich realizace včetně kopií (ve spolupráci s historiky umění a dalšími odborníky).
· Vědomí etické, umělecké a hmotné odpovědnosti za zvolený restaurátorský zásah, uměleckou rekonstrukci objektu (památky) a schopnost fundované presentace.
· Schopnost kultivované odborné komunikace, jak se zadavatelem, tak s institucemi (odborníky), se kterými má možnost konzultovat sporné problémy před započetím či v průběhu restaurátorských prací.
· Prohloubení znalosti cizích jazyků, včetně odborného jazykového portfolia.
Charakteristika obsahu vzdělávacího programu
Vzhledem k nutnosti integrace všech odborných předmětů je Vzdělávací program členěn do dvou částí (dvou skupin předmětů) – povinné a povinně volitelné. Skladba předmětů a jejich obsah byl uspořádán tak, aby co nejšířeji seznámil studenta s problematikou vlastního oboru restaurování a zároveň mu prostřednictvím povinně volitelných předmětů umožnil poznat i oblasti vědy, které s péčí o historické předměty a jejich poznáváním úzce souvisejí.
Systematická skladba nejen povinných, ale i povinně volitelných předmětů, vytváří strukturu, kdy se jednotlivé předměty navzájem doplňují a výrazně tak obohacují odbornou znalost jak praktickou, tak i teoretickou.
Pět z devíti povinně volitelných předmětů je vyučováno na odborných pracovištích – v muzeích (tzn. přednáška v Prácheňském muzeu je bezprostředně obohacována o praktické presentace historických předmětů z expozic a depozitářů muzea).
V rámci obou integrovaných skupin předmětů jsou také realizovány další integrační postupy – exkurze a studijní cesty na odborná pracoviště a do depozitářů muzeí.
Tyto studijní cesty jsou zařazovány dle aktuálního dění na odborných pracovištích a v muzejních domech a galeriích v České republice i v rámci celé EU.
Pro kumulování a verifikaci nových poznatků a zkušeností má student rovněž k dispozici konzultační hodiny, které jsou stanoveny tak, aby zapadaly do struktury a obsahu učebního plánu. Jejich rozpis pro příslušné předměty a jednotlivá období je dle potřeby definován vedením školy a zpřístupněn jak v budově školy, tak i na školním intranetu.
Tento typ Vzdělávacího programu vykazuje vysoký podíl praktických cvičení především v restaurátorských, ale i sochařských a malířských atelierech, a také úzkou spolupráci přizvaných specialistů z odborných pracovišť.
Definice předmětů, které tvoří jednotlivé části VP
Povinné předměty (1. část)
1. Cizí jazyk
Předmět rozšiřuje a prohlubuje komunikativní dovednosti studentů v oblasti profesní i soukromé. Zdokonaluje používání gramatických pravidel a výrazně rozšiřuje znalosti odborné terminologie a vytváří tak předpoklady nejen pro další studium cizojazyčných pramenů, ale také pro vedení odborné cizojazyčné diskuse. Připravuje studenta na možnost praktického uplatnění v oboru v rámci celé EU.
2. Dějiny umění /DU
V první části předmět navazuje na znalosti všeobecně vzdělávacích předmětů na střední škole (např. obecné dějiny a dějiny umění). Poskytuje studentům orientaci ve vývoji jednotlivých epoch dějin světové výtvarné kultury a upozorňuje na zákonitosti, které tento vývoj doprovázejí. Přibližuje architektonické principy a výtvarné techniky a technologie včetně výrazných tvůrčích osobností.
Dějiny umění /DUU
V této druhé části zprostředkuje pochopení podstatných zákonitostí vývoje a existence specifických uměleckých forem a způsobu jejich hmotného projevu. Seznamuje studenty se všemi slohotvornými prvky, ornamentem, dekorem, tvaroslovím, typologií, které se v jednotlivých slohových epochách objevují na uměleckořemeslných a uměleckoprůmyslových artefaktech z organických a anorganických materiálů.
3. Technologie
Podrobně se zabývá vývojem technik, konstrukčních principů, technologií a materiálů, používaných při zpracování, konzervování a restaurování historických artefaktů ze dřeva. Probíhá v integraci se sérií praktických cvičení v předmětu Restaurátorská praxe. Nedílnou součástí předmětu je okruh učiva z oblasti konzervování a restaurování doplňujících materiálů.
4. Chemie pro restaurátory
Seznamuje studenty se všemi zákonitostmi chemických reakcí a postupů, které souvisejí s degradací organických a anorganických materiálů a také s jejich konzervováním a restaurováním. Specifikuje vlastnosti a volbu materiálů, které se v současné době v konzervátorské a restaurátorské praxi používají. Předmět je obohacen o sérii Laboratorních cvičení a je velmi úzce integrován do předmětů Technologie a Restaurátorská praxe.
5. Kresba a malba pro restaurátorskou praxi
Předmět rozvíjí výtvarné cítění a schopnosti v oblasti kresby a malby, které jsou předpokladem pro zvládnutí úkolů odborně výtvarného charakteru, zejména při restaurátorských rekonstrukcích.
6. Modelování pro restaurátorskou praxi
Rozvíjí trojrozměrné cítění a schopnost jeho vyjádření v materiálu. Seznamuje studenty s materiály, s technikami odlévání do forem a sádrování. Okruhy učiva jsou zaměřeny na využití znalostí základů modelování při restaurátorské praxi, zejména při reprodukci, rekonstrukci a doplňování. Úzce souvisí s předmětem Restaurátorská praxe.
7. Restaurátorská dokumentace
Je zaměřena na praktické využití znalostí a dovedností z dějin umění, kresby, malby a práce s fotoaparátem a PC přímo v restaurátorské praxi.
Kultivuje jak vlastní průběžnou restaurátorskou dokumentaci, tak i schopnost osobní presentace restaurátora.
8. Fotografická dokumentace I.
Předmět umožňuje studentům osvojení si základních a zásadních vědomostí a dovedností z oblasti fotografování, jeho technik, technologií a materiálů, včetně aplikace digitální technologie ve fotografické dokumentaci. Předmět je zaměřen na dokumentační fotografii a je provázen řadou praktických cvičení.
9. Seminář k absolventské práci
Seznamuje studenty III. ročníku s koncepcí teoretické a praktické části absolventské (diplomové) práce. Obsahuje průběžné korektury všech součástí diplomové práce – restaurátorského průzkumu, restaurátorského záměru a samotného procesu restaurování, včetně teoretické práce, restaurátorské zprávy a fotodokumentace.
10. Restaurátorská praxe /ve školních atelierech/
Předmět umožňuje ověřovat a prohlubovat nabyté teoretické a praktické znalosti a dovednosti získané ve všech výše popsaných předmětech. Student je veden k samostatné práci, poznává a osvojuje si pracovní podmínky a postupy jednotlivých dílčích operací. Spolu s řemeslnou zručností rozvíjí také jeho výtvarný cit pro respektování historických materiálů a technologií a jeho schopnost vhodné volby nástrojů a technologických postupů. Ověřuje si metody restaurátorského průzkumu, který je nezbytný pro volbu vhodného restaurátorského zásahu. Učí se komunikovat se specialisty z praxe – konzervátory, restaurátory, historiky umění, kurátory.
Povinně volitelné předměty (2. část)
1. Muzeologie
Předmět umožňuje integraci teoretické výuky do odborné praxe. Odborný pracovník muzea formou přednášek a semináře seznamuje v prostředí muzea studenty s činností a organizací sbírkotvorné a památkové péče. Studenti jsou seznamováni se způsobem katalogizace a deponování sbírek, s tvorbou stálé muzejní expozice
a s organizační strukturou muzea.
2. Pomocné vědy historické
Úvod do pomocných věd historických přibližuje dějiny a vývoj některých oblastí kulturní historie – paleografie, chronologie, heraldika, numismatika, metrologie, sfragistika, genealogie atd. S historickými artefakty jednotlivých oblastí jsou zároveň studenti seznamováni v průběhu přednášky v expozici a depozitářích muzea.
3. Ikonografie
Rozvíjí znalost o námětech, symbolech a atributech a seznamuje studenta s bohatstvím dekorativní symboliky používané v oblasti profánní a sakrální během celé historie hmotné kultury, včetně jejich interpretace.
4. Historické sbírky
Rozvíjí poznatky nabyté v předmětu Dějiny umění a Dějiny užitého umění. Přibližuje známé tematické sbírky, jak významných osobností, tak i muzejních domů a galerií v tuzemsku i zahraničí a pomáhá tak rozvíjet širší kulturní povědomí studenta.
5. Etnografie
Přibližuje tzv. lidové umění ve všech jeho oblastech: architektura, nábytek, malba a plastika, předměty každodennosti (nástroje, nářadí, nádobí, hračky) v období národopisného hnutí 19. a počátku 20. století.
6. Religionistika
Pomáhá v orientaci v historických epochách polyteismu a monoteismu a učí jak správně interpretovat v historii užívané profánní i sakrální motivy, symboly a atributy.
7. Fotografická dokumentace II.
Staví na vědomostech a dovednostech nabytých v předmětu Fotografická dokumentace I. Předmět je integrován do praktických cvičení v atelierech a dílnách, kde si studenti v praxi (v restaurátorském a fotografickém atelieru), ověří schopnost zajistit nezbytnou kvalitní fotodokumentaci předmětu – před, v průběhu a po restaurování.
8. Legislativa ČR
Formou přednášek je studentům umožněno prostřednictvím odborného výkladu nahlédnout do nejdůležitějších zákonů, vyhlášek a prováděcích předpisů vztahujících se k profesi restaurátora. Vzhledem k aktualizaci zákonů a norem je tento předmět doporučován studentům 3. ročníku (před odchodem do vlastní praxe).
9. Chemie/Vp
Předmět poskytuje studentu možnost dalšího rozšíření a upevnění znalostí z oboru chemie, vědomostí o složení, struktuře a vlastnostech chemických látek, o chemických reakcích v oblasti anorganické a organické chemie a tím plynule navázat na výuku předmětu Chemie pro restaurátorskou praxi. Zároveň je předmět doporučován studentům, kteří se připravují na přijímací řízení na vysoké školy zaměřené na technologii restaurování (VŠCHT Praha, MU Brno aj.).