Migrace jako riziko i potenciál pro mobilitu dovedností
Pracovní migrace je často zmiňována v konotaci s negativními vlivy, ačkoli v sobě skrývá potenciál pro udržení hospodářského růstu států s významným demografickým stárnutím. Mimo jiné sdílení nových postupů a technologií je nezbytným prostředkem rozvoje. Otázka mezinárodní pracovní migrace v sobě nese několik etických dilemat. Nejde pouze o potenciální „odliv mozků“, ale i remitence zasílané migranty do zemí původu, které umožnují udržování statu quo ve státech, ve kterých přetrvávají ekonomické, sociální či politické problémy bez tlaku na zavádění dlouhodobějších rozvojových strategií.
Pracovní migrace a její důležitost jak pro státy původu, tak i cílové země
Důsledky stagnující politiky zaměstnanosti a demografického stárnutí byly a jsou kompenzovány pracovní migrací, která v některých zemích nahradila chybějící lidský kapitál na některých pracovních pozicích. Migrace je často prezentována jako problém nebo riziko, což se následně odráží i ve veřejném mínění. Navíc negativní vhled na migraci může brzdit přizpůsobování migrační politiky novým ekonomickým a demografickým výzvám. Ačkoli je dokázané, že migranti neznamenají velkou zátěž pro přijímací státy [Liebig, Jeffrey 2013], nemohou být považováni ani za všespásné řešení v oblasti fiskálních politik.
V kontextu demografických změn, technologického rozvoje, rostoucí mobility a nedostatku dovedností v Evropské unii se stále častěji skloňuje Partnerství v oblasti mobility dovedností (Skill Mobility Partnerships, zkr. SMPs). SMPs je novodobý koncept, který prosazuje udržitelný přístup k migraci a mobilitě kvalifikovaných pracovníků s cílem rozvoje dovedností a vzájemného prospěchu přijímajících a vysílajících zemí [European Migration Network 2022a]. Stále častěji jsou třetí země považovány za součást řešení nedostatku pracovníků v evropském kontextu. Celkově je mobilita kvalifikovaných pracovníků jedno z nejhlubších etických dilemat spojených s mezinárodní migrací. Emigrace vyškolených pracovníků škodí zemi původu, která nejen přichází o potenciální hospodářský růst a rozvoj, ale i o peníze, které do nich investovala skrze státem dotovanou podporu a rozvoj. Přijímající stát tak získává zcela kvalifikovaného pracovníka, aniž by zaplatil náklady na jejich vzdělání. Navíc, pokud se dělníci stěhují z chudých do bohatých států, zvyšují se nerovnoměrně rozdíly mezi jednotlivými státy. To otevírá citlivé otázky ohledně náhrad škod států původu.
Dopady mezinárodní migrace jsou na první pohled kroceny pomocí remitencí, tedy prostředků, které cirkulují mezi hostujícími migranty v přijímajícím státě a původními obyvateli. Remitence se staly zásadní pomocí pro země, které postihla hospodářská, politická nebo jiná krize. Jeden z důsledků omezení mezinárodní mobility během pandemie covidu-19 bylo „přiškrcení“ mezinárodní pracovní migrace. Přičemž potenciální dopad na remitence rodinám a rozvoj oblastí původu migrantů by mohly být stejně výrazné jako dopad na globální ekonomiku [KNOMAD, World Bank Group 2021]. V současné době remitence znovu prokazují svou spolehlivost jako záchranné lano pro rodiny migrantů, zejména v dobách nouze. Nyní jsou remitence více než trojnásobně vyšší než oficiální rozvojová pomoc a o 50 % vyšší než přímé zahraniční investice [Dilip 2021].
Obrázek 1 Remitence, přímé zahraniční investice (FDI) a oficiální rozvojová pomoc (ODA) do zemí s nízkými a středními příjmy, 1990–2022
Zdroj: KNOMAD, World Bank Group WEF, 2020
Překážky v rozvoji migrace a výhody, které může přinášet
Největší překážkou v rozvoji migrace je administrativa. Státní migrační kontrola může působit více škody než užitku. Nový pakt o migraci a azylu z roku 2020 zdůrazňuje potřebu vytváření nových právních možností pracovní migrace. Konkrétně Česká republika vůči pracovní migraci neuplatňuje žádná omezení ani kvóty, takže potenciální škody pramení především z nefunkčnosti státní správy nebo nepřiměřených administrativních požadavků na cizince. Problematický vstup migrantů může vést ke zvýšení nelegální migrace a následnému neformálnímu zaměstnávání v tzv. šedé ekonomice.
Evropská komise se v rámci European Migration Network zaměřuje na roli nových digitálních technologií a umělé inteligence při řízení migrační a azylové politiky. Evropské státy podporují online systémy, online dodávání dokumentace a žádostí, ale například i umělou inteligenci, která se používá například pro identifikaci a posouzení úrovně jazyka, odhalování podvodů s doklady totožnosti a interakci s klienty (chatboty).
Migrující pracovníci přispívají k růstu a rozvoji v cílových zemích, zatímco země původu těží ze zasílaných remitencí, případně ze získaných dovedností a zkušeností migrantů po návratu do zemí původu. Na druhou stranu zasílané remitence mohou napomáhat udržování statu quo ve státech, ve kterých přetrvávají ekonomické, sociální či politické problémy bez tlaku na zavádění dlouhodobějších rozvojových strategií. Samotný proces migrací přináší složité výzvy, ať už jde o administrativní přijímání migrantů, ochranu migrantů, migrační vazby, integrační programy nebo mezinárodní spolupráci. Hlavně v období ekonomického úpadku a snížení počtu pracovních míst nebývá pracovní migrace ve veřejném prostoru vítaná. Proto je třeba maximalizovat výhody pracovní migrace pro všechny zúčastněné strany a zmiňovat přínosy, které může přinášet.
