Doučování dětí v rodinách Člověk v tísni, o.p.s.

Příklad dobré praxe: Doučování dětí v rodinách Člověk v tísni, o. p. s.

Jméno, příjmení autora, kontakt: Daniel Jirát, danjirat@gmail.com, +420723825304

                                    

Klíčová slova: doučování, základní škola, střední škola, dobrovolnictví, sociální znevýhodněni, neziskové organizace

    Kontext: Děti vyrůstající v sociálně znevýhodněném prostředí se v porovnání se svými vrstevníky musí vyrovnávat s řadou handicapů. Doma často nemají potřebné zázemí pro přípravu do školy ani dostatečnou podporu ze strany rodiny. Jejich rodiče mnohdy vzdělání nevnímají jako důležité a nekladou důraz ani na známky, ani pravidelnou školní docházku. Společnost Člověk v tísni jim proto od roku 2006 nabízí možnost zapojit se do programu Podpora vzdělávání v rodinách, jehož součástí je i bezplatné doučování. Cílem programu je nejen zlepšení školního prospěchu doučovaných dětí a předcházení předčasnému ukončení školní docházky, ale také celková „pedagogizace" rodinného prostředí – tedy snaha zapojit do mimoškolní přípravy i rodiče dětí a ukázat jim, jak mohou s doučováním sami pomoci. Do programu se v současné době mohou zapojit rodiny v Bílině, Chomutově, Kladně, Ústí nad Labem, Libčicích nad Vltavou, Liberci, Praze, Sokolově, Karových Varech, Prostějově a okolních vesnicích. Snahou společnosti je službu dále rozšiřovat, aby byla dostupná také v dalších místech, kde Programy sociální integrace působí. Více informací je možno nalézt na http://www.integracniprogramy.cz/

    Cíle: Cílem programu Podpora vzdělávání v rodinách je překonat bariéry dětí ve vzdělávání – jako je například nevyhovující zázemí k mimoškolní přípravě, absence podnětů k osobnímu rozvoji, nízké vzdělání rodičů a někdy i jejich nedostatečná schopnost pomoci dětem s přípravou do školy. Snahou je motivovat rodiče, aby děti posílali do školy a dbali na jejich vzdělávání.

    Dalším cílem programu je překonat bariéry na straně vzdělávacího systému a škol – nedostatek informací o potřebách dětí, nedostatečnou předškolní přípravu dětí, nevhodné vzdělávací programy kladoucí na děti nároky, které nemohou splnit a které nerozvíjejí jejich talent a osobní předpoklady atd.

    Realizace:

Program zajišťují v jednotlivých městech koordinátoři, kteří mají na starosti dobrovolníky docházející do rodin a kteří jsou zároveň v kontaktu s rodinami doučovaných dětí a jejich učiteli. Koordinátoři organizují služby dobrovolníků (zejména z řad studentů vysokých škol či středních škol), kteří docházejí jednou týdně (minimálně na dvě hodiny) doučovat děti přímo k nim domů. Koordinátoři mají na starost vzdělávání dobrovolníků a jejich odbornou supervizi a zároveň fungují jako spojující článek mezi nimi, rodinami a školami.

   Zapojení rodiny do programu:

           

Program "Doučování v rodinách" stojí na spolupráci koordinátorů Člověka v tísni, dobrovolníků (případně brigádníků), rodiny a školy.

V první fázi je potřeba o možnosti doučování informovat rodiny, pro které je daná služba určena. Jedná se o socio-kulturně znevýhodněné rodiny, kde rodiče mají často nízké vzdělání a probírané látce, zvlášť na druhém stupni či na střední škole, tak nemohou sami rozumět a běžné placené doučování si nemohou dovolit.

Rodiny se informují o možnosti využití programu doučování různými způsoby. Nejčastěji jsou žáci, kteří by potřebovali doučování, vytipováváni samotnou školou. Ta pak předá kontakt na Člověka v tísni přímo rodině. Dalším zdrojem informací jsou terénní pracovníci, kteří do rodin nebo do sociálně vyloučených lokalit dochází. Ti rovněž mohou předat rodinám kontakt a sdělit jim základní informace o programu doučování. Přímo Člověku v tísni předávají tipy na rodiny, které by o program mohly mít zájem, i pracovníci Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). V současné době už také není výjimkou, že se o programu rodiny dozví na základě doporučení známých.

Ať se však informace k rodinám dostane jakkoliv, důležitý je zájem samotných rodin. Bez projeveného zájmu není rodina do programu doučování zařazena, většinou se tak čeká na první krok z její strany. O zařazení do programu pak, po seznámení se s danou rodinou, rozhoduje koordinátor Člověka v tísni.

                           

   Nábor a výběr dobrovolníků a brigádníků:

Po zařazení rodiny do programu se k ní přidělí dobrovolník, který provádí samotné individuální doučování. Hledání dobrovolníků probíhá hlavně prostřednictvím inzerátů na webových stránkách Člověka v tísni a na pracovních portálech.

Ačkoliv většina doučování probíhá pomocí dobrovolníků, Člověk v tísni zaměstnává i určitý počet placených brigádníků. Rodiny, které si to mohou dovolit, jsou požádány o placení příspěvku 50 Kč za hodinu doučování. Cílem je, aby si rodiny uvědomily, že vzdělání je hodnota, do které se vyplatí vložit i nějaké peníze. Zároveň to zvyšuje pocit odpovědnosti a zainteresovanost rodiny.

V současné době se placené doučování uplatňuje nejvíce v Praze, kde je ale zároveň nejvíce lidí ochotných dělat dobrovolníky. Finance vybrané v Praze tak neputují na platy brigádníků (jelikož v Praze již působí jen dobrovolníci), ale na podporu programu doučování v lokalitách, kde je o dobrovolníky větší nouze a je tak potřeba nabírat placené brigádníky, jako je např. Ústí nad Labem.

Před samotným kontaktem s rodinou absolvují přihlášení dobrovolníci a brigádníci (nejvíc jich je logicky na začátku školního roku) úvodní školení. Po něm jsou vybraní dobrovolníci a brigádníci pod dohledem koordinátora seznámeni s rodinou. Dále následuje tzv. „náslech". To je cvičné doučování, které probíhá pod dohledem koordinátora z organizace Člověk v tísni. Následně už může dobrovolník vést doučování samostatně. V průběhu roku ale probíhají další školení, vzdělávání na různá témata, která s doučováním souvisí, jako jsou např. specifické poruchy učení a chování. Jednou za čas probíhá doučování pod dohledem koordinátora. Dobrovolníci se pravidelně účastní supervizních setkání.

   Samotné doučování:

                           

Doučování samotné trvá obvykle 2 hodiny a probíhá pravidelně minimálně jednou týdně, přičemž cílem je dlouhodobé doučování Dobrovolník či brigádník dochází většinou přímo do domácnosti. Pro úspěšný průběh doučování je zejména nutné zajistit klid, pracovní prostor a potřebné pomůcky (pravítko, sešity, učebnice apod.). Pokud se v domácnosti nedají zaručit vyhovující podmínky, doučování může probíhat také na neutrální půdě, např. v knihovně.  Klíčové je rovněž zajistit,  aby se doučovaná látka shodovala s látkou probíranou ve škole. Ukázalo se také, že čím dříve se s doučováním začne, tím lepší a trvalejší výsledky se dostaví.

Mimo běžných školních potřeb, které musí zajistit rodina sama, nabízí Člověk v tísni využití vlastní zásoby specializovaných pomůcek. Jako příklad je možno uvést bzučák a měkkou a tvrdou kostku. Děti ze sociálně vyloučeného prostředí mají mnohdy problém rozlišit, a tím pádem i správně (rozuměj spisovně) napsat, dlouhé a krátké samohlásky a měkké a tvrdé souhlásky.

Jako pomůcka pro procvičení měkkosti se tak používá měkká a tvrdá kostka. Při vyslovení měkké souhlásky je dítě vyzváno ke zmáčknutí měkké kostky a při vyslovení tvrdé ke zmáčknutí tvrdé. Podobně je to se bzučákem, kdy při vyslovení dlouhého písmene bzučák bzučí dlouho a při vyslovení krátkého jen na chvíli pípne. To dětem pomáhá zafixovat si spisovnou výslovnost, která je ve škole vyžadována.

Problém s jazykem, který je ve škole používán, se projevuje např. v diktátech. Tam se často vyskytují dětem naprosto cizí slova a ani rodiče si obvykle neví s takovou vyjadřovací formou rady a nedovedou tak dětem srozumitelně vysvětlit, proč by se mělo psát zrovna takto. To souvisí s nízkým vzděláním v rodině a s tím spojenou nižší slovní zásobou i u dospělých, případně také s romským etnolektem českého jazyka (specifické chyby spojené se strukturou romštiny) nebo s nedostatečnou znalostí češtiny u rodin pocházejících z ciziny.

Zázemí Člověka v tísni pomáhá nejen materiálně, ale i možnostmi konzultace s koordinátory, kteří se případné problémy v rodinách (jako např. časté odpadávání doučování) snaží vždy aktivně řešit.

                           

   Volnočasové aktivity:

Mezi další výhody, které nabízí zázemí organizace Člověk v tísni, patří možnost účasti na různých akcích, které jsou pořádané jak pro dobrovolníky a brigádníky, tak pro děti a dokonce i pro matky doučovaných dětí.

Spolehlivým a osvědčeným dobrovolníkům a brigádníkům je například nabízena rozsáhlejší stáž v Člověku v tísni, mohou se zapojit do psaní projektů a žádostí o granty a získat tak cenné zkušenosti. Dobrovolníci i brigádníci se dokonce mohou propracovat, přes postupné svěřování odpovědnějších úkolů (jako je například kontakt se školou, na kterou doučované dítě chodí), i na pozici dobrovolného koordinátora v jedné nebo ve dvou rodinách.

Pro děti zapojené do programu doučování Člověk v tísni pořádá také volnočasové aktivity. Jedná se například o klub pro děti na 1. stupni. Ten se koná jednou za týden a trvá 2 hodiny. Děti se v něm věnují různým vzdělávacím aktivitám, hrám nebo práci s internetem.  Dále se konají výlety nebo letní tábory. Na výletech i táborech se rovněž pořádají soutěže a hry, jejichž cílem je vždy podprahové vzdělávání dětí.

Pro matky se např. v Praze koná pravidelně tzv. „Klub matek". Cílem tohoto klubu je matky aktivizovat a přimět je k většímu zájmu o vzdělávání svých dětí. V rámci klubu se pořádají besedy, na nichž měly matky zatím možnost se setkat např. se státní zástupkyní, která jim radila s právními problémy, se speciální pedagožkou nebo se zástupci občanských sdružení.

                           

    Výsledky:

Díky spolupráci mezi zavedeným občanským sdružením se silným zázemím, dobrovolníky a brigádníky, školami a rodinami se celkově daří zlepšovat obecný přístup ke vzdělávání u dětí a rodin zapojených do programu individuálního doučování.

To se projevuje například lepší průběžnou přípravou dítěte do školy, vnímáním vzdělání jako něčeho důležitého a nutného, uvědoměním si důležitosti setrvání v hlavním vzdělávacím proudu, zvýšením motivace, ochranou před stavem rezignace a zlepšeným vztahem mezi školou a rodiči.

Jako důležitý faktor úspěchu programu doučování se ukazuje úzký vztah mezi Člověkem v tísni, rodinami a dobrovolníky. Rodiny si totiž při pravidelném a dlouhodobém doučování, navíc prováděném doma, na dobrovolníky nebo brigádníky zvyknou a začnou jim důvěřovat. Když navíc vidí, že se vztah ke škole u dítěte zlepšil, začnou se sami často více zajímat o jeho vzdělání. Různé volnočasové aktivity pak pomáhají vztah důvěry ještě posílit a kromě toho upevňují roli vzdělávání jako něčeho, co není nepřátelské, vnucené, ale hodnotné a co navíc může být i zábavné.

Člověk v tísni zajišťuje dobrovolníkům a brigádníkům zázemí a odbornou podporu.  Služby jako supervizní setkání s psychologem nebo možnost využití specializovaných pomůcek, konzultace se zkušenými koordinátory a pravidelná školení zaručí, že dobrovolníci příliš často od doučování neodcházejí. Příznivé výsledky přináší spolupráce se školami, která umožnuje kontrolovat výsledky doučování a zároveň zajistit, že je pomoc nabízena dětem, které ji nejvíce potřebují. Dobrá kooperace mezi školou a Člověkem v tísni umožňuje komplexní působení na rodinu a žáka jak přímo ve škole, tak i v rámci doučování a při volnočasových aktivitách. Podstatnou součástí úspěchu je i zpětná vazba. Za tímto účelem jsou učitelé požádáni o vyplnění evaluačního dotazníku, ve kterém doučované dítě hodnotí v oblasti docházky, aktivity v hodině a prospěchu. Výsledky se následně mohou probírat jak s dobrovolníkem, tak s rodinou. Člověk v tísni tak může pomoci školním pracovníkům udržet děti v hlavním vzdělávacím proudu a pomáhat i tam, kam školy nedosáhnou. Přímo na školách jsou potom, v případě zájmu, organizací Člověk v tísni organizovány doučovací kroužky.

Samozřejmě ne vždy se dostaví kýžený pozitivní efekt doučování. Problémy mohou být na straně rodiny, která není schopná např. zajistit vhodné podmínky pro doučování a dítě k němu motivovat, na straně školy, která může nad žákem tzv. „zlomit hůl" anebo se stavět nepřátelsky k neziskovým organizacím, které chtějí škole „fušovat do řemesla", ale i na straně dobrovolníka, který si není schopen s dítětem poradit (v takovém případě ovšem většinou zasáhne koordinátor). Pokud se ale podaří vytvořit atmosféru vzájemné důvěry mezi školou, koordinátorem, rodinou a dobrovolníkem či brigádníkem, výsledky se zpravidla dostaví.