Motivace a podpora žáků v setrvání ve vzdělávání

Jaké skupiny žáků jsou ohroženy předčasným odchodem ze vzdělávání na středních školách? Lze jejich odchodu nějak účinně zabránit?

Vymezení rizikových faktorů

K rizikovým faktorům můžeme přistupovat jednak z pohledu dlouhodobě působících faktorů, které zahrnují především úroveň rodiny a širšího sociálního zázemí (socio-ekonomickou úroveň rodiny) a dále školu (zvolený obor i úroveň vzdělání), a jednak z pohledu individuální úrovně žáka (např. zdravotní stav, specifické poruchy učení nebo chování, psychické problémy, zájem o obor a podobně). Kromě dlouhodobě působících rizikových faktorů může v předčasný odchod ze vzdělávání vyústit i akutně vzniklá riziková situace, kterou není možné předvídat (např. osiření žáka, závažná nemoc, finanční problémy a podobně). Toto rozlišení je podstatné i z hlediska odlišných možností, jak problémovou situaci a rizikového žáka identifikovat.

    Mezi nejzávažnější rizikové faktory rodinného zázemí pak patří:

    Nízké vzdělání rodičů

    Nezaměstnanost rodičů

    Socioekonomicky slabší rodiny

    Sociálně vyloučené lokality

    Disfunkční rodiny, nesoulad rodičů při výchově, rodiče dítě nezvládají

    Násilí nebo drogy v rodině

    Dlouhodobé nemoci rodičů, osiření dítěte

Žákům, jejichž rodinné prostředí je zatíženo více rizikovými faktory najednou, je třeba věnovat zvýšenou pozornost a pokusit se jejich problémy (pokud nastanou) řešit již v zárodku. Je totiž pravděpodobné, že pro ně bude obtížné najít potřebnou podporu přímo v rodině.

Možnosti identifikace žáků ohrožených předčasným odchodem ze vzdělávání

Můžeme identifikovat dva základní odlišné přístupy – celoplošný screening a individuální vyhledávání ohrožených žáků.

Jednou z možností plošného screeningu žáků při vstupu na střední školu je plošné dotazování žáků prvních ročníků. Školy dále mohou realizovat mapování vztahů ve třídě a využít nástroje sociometrie pro zjištění sociálních rolí a vztahů ve třídě. Jejich cílem je popsat žádoucí i nežádoucí prvky klimatu třídy a míru výskytu nežádoucího chování.

Kromě uvedených plošných metod vyhledávání ohrožených žáků uvádí školy i individuálně zaměřené postupy, např. rozhovory školního psychologa nebo výchovného poradce s žáky prvních ročníků. Během těchto rozhovorů je možno odhalit potenciální problémy žáků a zároveň navázat vztah důvěry tak, aby žák byl ochoten školního psychologa nebo výchovného poradce v obtížné životní situaci vyhledat.

Zatímco uvedené metody byly zaměřeny především na identifikaci žáků potenciálně problematických, viditelné potíže konkrétního žáka zpravidla identifikuje učitel. Jedná se nejčastěji o absence, prospěchové nebo kázeňské problémy.

Obecné možnosti motivace a podpory žáků v setrvání ve vzdělávání

    Podpora vhodné volby střední školy i oboru, případně zájmu pokračovat ve vzdělávání po ukončení základní docházky

    Podpora zájmu o pokračování ve vzdělávání

    Zlepšení kvality a přitažlivosti výuky

    Podpora zájmu žáků o budoucí profesi

    Účast žáků v soutěžích

    Exkurze v reálných firmách

    Besedy s absolventy školy

    Podpora dobrého klimatu a vztahu žáků ke škole

    Volnočasové aktivity

Možnosti intervence v případě ohrožení žáka předčasným odchodem

Základní doporučení pro intervenci

V případě, že se objeví závažné problémy signalizující hrozbu odchodu žáka ze vzdělávání (absence, žák neprospívá, má vážné kázeňské problémy apod.), je základní podmínkou možné intervence školy zjistit příčinu. Zjištění příčin problémů žáka je klíčové i z toho důvodu, že různé příčiny odchodu vyžadují odlišné nástroje intervence. Na druhou stranu zjištění příčin problémů žáků není snadné, žáci i rodiče skutečné příčiny problémů, zejména sociální a vztahové problémy v rodině, závislosti na drogách, alkoholu, domácí násilí a podobně tají a stydí se za ně.

Jako vhodný princip se ukázala kombinace systematického tlaku na žáky a důsledné vyžadování pravidelného plnění studijních povinností na jedné straně, s tím, že pokud žák skutečně selhává, je třeba mu nabídnout druhou šanci, ať už na původní škole nebo i v jiné škole a jiném kolektivu, a to i v případě kázeňských přestupků.

Mezi konkrétní intervenční nástroje lze zahrnout:

    Motivace k setrvání ve studiu - podpora psychologa nebo školního poradenského pracovníka

    Doučování nebo individuální konzultace – včetně využití místních neziskových organizací

    Přestup do snadnějších oborů studia nebo jiné kategorie vzdělání

    Přerušení studia

    Individuální vzdělávací plán

    Pomoc při řešení krizových sociálních situací žáků ve spolupráci s příslušnými orgány