Prevence předčasných odchodů se zaměřením na žáky se specifickými poruchami učení – Střední škola služeb a podnikání, Ostrava-Poruba, p. o.
Autor: Mgr. Barbora Boudová
Název a adresa školy: Střední škola služeb a podnikání,
Příčná 1108, Ostrava‑Poruba
Klíčová slova: prevence předčasných odchodů ze vzdělávání,
integrace, specifické poruchy učení (SPU), specifické vzdělávací potřeby
Stručná anotace: Příklad dobré praxe se věnuje žákům se specifickými poruchami studujícím na Střední škole služeb a podnikaní v Ostravě-Porubě. Specifické poruchy učení ovlivňují kvalitu života v celé šíři, ztěžují sociální zapojení dítěte do žákovského kolektivu, problematické je uplatnění jak v profesním, tak i v partnerském životě, mají vliv na snížení sebehodnocení a celkově se negativně odráží i na osobní psychice žáka. V příspěvku uvádíme postupy uplatňované na naší škole směřující k zabránění nebo alespoň zmírnění předčasných odchodů žáků se specifickými poruchami učení ze vzdělávacího systému, snížení rizikového chování a zlepšení spolupráce se zákonnými zástupci těchto žáků. Pro usnadnění tohoto úkolu vypracoval výchovný poradce pro pedagogy pravidla pro práci se žáky se specifickými poruchami učení.
Kontext
Střední škola služeb a podnikání připravuje žáky v oborech zakončených maturitní zkouškou (kosmetické služby, fotograf, ekonomika podnikání, masér sportovní a rekondiční, obchodník) a v oborech zakončených výučním listem (kadeřník, aranžér, knihař, prodavač). Dále je na naší škole možné absolvovat po vyučení nástavbové studium (forma denní a dálková) či absolvovat rekvalifikační kurzy (kadeřník, kosmetička, prodlužování vlasů, sportovní masáž).
Prevence předčasných odchodů ze vzdělávání je proces, v němž jsou zainteresováni všichni pedagogičtí pracovníci. Klíčovou postavou v tomto směru je na naší škole výchovný poradce, který zabezpečuje výchovné poradenství pro žáky a jejich zákonné zástupce, třídní učitele a ostatní členy pedagogického sboru, účastní se jednání výchovných komisí školy a také porad a seminářů organizovaných různými institucemi. Rovněž spoluzodpovídá za multikulturní výchovu žáků a inkluzivní vzdělávání žáků se specifickými vzdělávacími potřebami. Ve spolupráci s vedením školy a školním metodikem prevence sociálně patologických jevů se podílí na zpracování, realizaci, kontrole a vyhodnocení minimálního preventivního programu.
Cíle
Hlavním cílem naší školy v tomto směru je komplexní péče o žáky se specifickými poruchami učení a jejich zařazení do vzdělávacího systému, zohlednění jejich specifických potřeb v průběhu vzdělávání a pokud možno úspěšné zvládnutí studia. Za tím účelem byla vytvořena pravidla pro spolupráci v oblasti prevence. Výchovný poradce poskytuje poradenské, informační, konzultační služby žákům, rodičům, pedagogům s cílem úspěšného zvládnutí studia a spolu s třídními učiteli poskytuje návrh na hledání efektivních strategií v péči o konkrétního žáka.
Realizace
Jednotlivé složky prevence a přehled jejich působení
Vedení školy – zabezpečuje řízení celého pedagogického
sboru, napomáhá třídním učitelům v jejich rozhodovacích kompetencích, vytváří
pozitivní pracovní klima a umožňuje rozšiřování vzdělávání pedagogických
pracovníků nejen v oblastech specifických poruch učení.
Výchovný poradce – vytváří databázi žáků se specifickými
poruchami učení, zabezpečuje individuální spolupráci se žáky a jejich zákonnými
zástupci, úzce spolupracuje s Pedagogicko-psychologickou poradnou v Ostravě-Porubě
a jinými odbornými institucemi, řeší prospěchové, kázeňské, rodinné a zdravotní
problémy žáků, reaguje na problémy vyplývající z klasifikačních porad či na
základě podnětu ostatních členů pedagogického sboru.
Školní metodik prevence – spolupracuje s výchovným
poradcem a třídními učiteli, spolupodílí se na přípravách adaptačních kurzů,
vypracovává minimální vzdělávací program.
Školní psycholog – pracuje na naší škole na částečný
úvazek a řeší nejzávažnější problémy psychologického rázu, v případě potřeby
odkáže klienta na pomoc psychiatrů.
Učitelé odborného výcviku – úzce spolupracují s třídními
učiteli v rámci konzultačních hodin, jsou s nimi jak v písemném, tak i ústním
kontaktu, podílí se na individuálních výukových metodách pro žáky s SPU a volí
přiměřené tempo a individuální přístup. Ve většině případů jsou žáci s SPU
manuálně velice zruční a jejich praktické schopnosti převyšují teoretické
nedostatky, což je potřeba náležitě vyzdvihnout.
Příklady příčin neúspěšnosti žáků, se kterými se na škole
setkáváme:
Přecenění studijních schopností – žáci s SPU mají výběr vhodné
střední školy komplikovanější, protože mnohdy i přes nadprůměrnou inteligenci
často čelí opakovaným prospěchovým výkyvům a jejich výkony jsou nestabilní. Je
zde velké riziko, že si žák zvolí obor, který je nad rámec jeho schopností nebo
neodpovídá jeho představám, protože se podceňuje a vybere si méně náročný
a pro něj nezajímavý obor.
Disharmonie rodinného zázemí a snížené sebevědomí – je velkým
rizikem pro předčasný odchod ze vzdělávání a pro vznik rizikových projevů
chování. V takových případech vzniká nejčastěji touha po vlastní seberealizaci,
která však bývá bohužel mimo sociální normu. Velmi časté je narušování
základních pravidel společenského chování, touha šokovat okolí za jakoukoli
cenu.
Nesprávná interpretace kognitivních a afektivních problémů – je
důležité, aby pedagogové byli informováni o problematice (SPU) a uměli být
nápomocni vytvořit podmínky k úspěšnému učení a navození klimatu bez strachu ze
selhání. Nedostatečná motivace žáka – vlivem negativní zkušenosti ze školního
vzdělávání již na základní škole může žák ztratit chuť ke vzdělávání a je
ovládán strachem ze školního prostředí.
Změna prostředí – mezi faktory, které mohou ovlivnit školní
neprospěch a předčasné ukončení studia, patří také přechod ze základní
školy, pobyt v internátu, změna denního režimu a nové prostředí. Všechny
uvedené změny mohou působit na psychiku žáka, zvýšit jeho případnou úzkostnost
a strach ze změny prostředí. Nízká nebo malá kompenzace poruch SPU na ZŠ – v
případě, že specifická porucha učení nebyla během docházky na ZŠ adekvátně
kompenzována, má žák na SŠ potíže s učením, protože zde již jsou kladeny daleko
vyšší nároky na obsah i tempo probírané látky. V takových případech je
nutné hledat vhodnou strategii organizace práce a učení.
Směrnice pro práci se žáky se specifickými poruchami učení
Aby byly výše uvedené problémy co nejvíce eliminovány, vypracoval výchovný poradce spolu s vedením školy jednotné směrnice pro všechny vyučující ve třídách, kde se vyskytují žáci se specifickými poruchami učení. Souhrnně lze konstatovat, že směrnice obsahuje tyto základní body, které jsou v příloze podrobněji rozpracovány:
Postup při práci ve vyučování se žáky se specifickými poruchami učení na SŠ Příčná, Ostrava – Poruba:
1. Preferovat ústní zkoušení před písemným
2. Pokud je nutné písemné zkoušení, musíme poskytnout těmto žákům dostatečný časový prostor, vhodné je pracovat s předtištěným textem, testem či počítačovým programem
3. Při klasifikaci zohlednit stupeň poruchy a důsledně dbát pokynů z pedagogicko-psychologické poradny
4. Umožnit žákům práci s kompenzačními pomůckami, např. tabulkami, slovníky, kalkulátory, psaní na počítači. Učitel by si měl pro tyto žáky vytvořit vlastní pracovní listy a skripta (viz šablony)
5. Individuálně k těmto žákům přistupovat, stanovit jim vlastní výukové tempo hlavně v těch oblastech, kde selhávají
6. Kontrolovat porozumění probíraného učiva, motivovat žáky i maličkostmi
7. Využívat možnosti domácích prací
8. Zhoršení prospěchu a jiné jevy spojené s poruchami učení ihned konzultovat s výchovným poradcem
9. Úzce spolupracovat s rodiči, popřípadě s nimi konzultovat další postup při výuce
10. U žáků se specifickými psychickými poruchami učení vyloučit metodu třídění a srovnávání, ale naopak podpořit pedagogický takt a empatii
Organizace školního roku týkající se žáků se specifickými
poruchami učení
V první polovině měsíce září jsou žáci prostřednictvím třídních učitelů informováni o možnosti doložení zprávy z psychologického vyšetření, které musí být nanejvýš dva roky staré.
Poté jsou konkrétní žáci kontaktováni výchovným poradcem, který zpracuje podklady pro vyšetření v příslušné pedagogicko-psychologické poradně. Po provedeném vyšetření a na základě jeho výsledků získávají rodiče zprávu, kterou následně posílají škole. Zpráva je uložena u výchovného poradce a třídní učitel je informován o individuálních potížích daného žáka.
V případě studijních potíží je problém diskutován s vyučujícím daného předmětu, a poté se žákem. Na základě vyhodnocení dané problematiky jsou dále informováni rodiče a hledá se vhodné řešení konkrétního problému.
Potíže se objevují nejčastěji v matematice, českém jazyce a cizích jazycích.
Kazuistika
Marian absolvoval základní školu pro žáky se speciálními potřebami v Ostravě-Zábřehu. Jeho prospěch byl velmi dobrý, avšak vzhledem k tomu, že u něj byla diagnostikována silná dysgrafie a dyslexie, rodiče se báli dát syna na střední školu, protože se obávali, jak uspěje. Zpočátku zvolili učební obor. Marian měl však od počátku velké problémy, protože teoretické vyučování zvládl, zato v praktickém vyučování zklamal, navíc elektrotechnika nebyla jeho koníčkem. Po konzultaci s Pedagogicko-psychologickou poradnou v Ostravě nastoupil Marian znovu do prvního ročníku, tentokrát na naší škole, a to na čtyřletý obor Masér sportovní a rekondiční. Jelikož jeho specifika byla od počátku respektována a na středisku praktického vyučování mu bylo vytvořeno speciální výukové tempo, nebyly s Marianovým studiem žádné problémy a loňský školní rok chlapec pouze s jednou trojkou odmaturoval.
Je pravdou, že na příslušné vyučující, třídního učitele a výchovného poradce byly v tomto směru kladeny zvýšené nároky, avšak jelikož na naší škole studuje několik desítek žáků s různými specifickými poruchami učení, máme v tomto směru bohaté zkušenosti, navíc Mariana velmi podpořili i rodiče a přímo ukázkově se školou spolupracovali a dbali na všechna doporučení. Takovýchto případů s dobrým koncem bych mohla uvést několik.
Závěr
Domnívám se, že naše střední škola se může zařadit k těm odborným školám, které si plně uvědomují význam důležitosti pomáhat žákům se speciálními poruchami učení a snaží se najít takové postupy, které pomohou žákům při cestě k jejich vzdělávání a dalšímu všestrannému rozvoji.
Bohužel, přetrvávající tradice naší společnosti mnohdy kladou známky daleko výše nežli skutečné vědomosti. Problémy s klasifikací jsou také jednou z příčin obtíží při integraci dětí se specifickými vzdělávacími potřebami. I dnes, u některých pedagogů přetrvává zkostnatělý názor „spravedlivé klasifikace“, tedy měřit každému stejně, bez ohledu na doporučení odborníků.
Co je však měřítkem oné spravedlnosti? Na to již jediná správná odpověď nestačí.
Seznam
použité literatury
Zelinková, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. Praha: Portál, 2001.
Pokorná, V. Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení. Praha: Portál, 1997.
Wolfdieter, J. ADHD porucha pozornosti s hyperaktivitou. Brno: Edika, 2013.