Využití mimoškolních aktivit v oblasti prevence předčasných odchodů ze střední školy – Gymnázium a SOŠ Čáslav

Předkládaný příspěvek se věnuje popisu nástrojů prevence předčasných odchodů ze střední školy, především z pohledu výchovného a kariérového poradenství. Škola zavedla několik nástrojů, které se s odstupem času dají hodnotit jako velice úspěšné. K nim patří adaptační kurz, tzv. peer program a další volnočasové aktivity, během kterých dochází k upevňování sociálních kontaktů jak mezi učitelským sborem a žáky, tak vně vrstevnické skupiny, což se ukazuje jako velice dobrý motivační a také diagnostický nástroj.

►     Milan K., který zpracoval „Příběh Moniky V.“ do filmové podoby, vedl  projekty „Harry Potter“, „Titanic“, „Na plovárně bratří Greenů“, „Košík plný ovoce“, „Akumulátor“, „Strážce duší“, „Pevnost Boyard“, „Matrix“ atd. Velmi jsem mu „fandila“. Ačkoliv rodiče ve svém synovi viděli spíše lékaře či právníka, neboť byl všestranně nadaný a zvládal výborně povinnosti školní i mimoškolní, záhy pochopili, že studium na FF UP, obor filmová věda, mu bude nejbližší. Dnes vyučuje anglický jazyk a pracuje mimo jiné jako režisér Čáslavských televizních novin. Pořádal též „filmový klub“ ve škole a inspiroval další studenty, kteří mu pomáhali při jeho režisérských začátcích (Adam K. studium Arts management).

►     Další konkrétní příklad – studentka SOŠPg Radka M. se ráda účastnila „brtnických akcí“. Zvolila si specializaci dramatická výchova a vystudovala DAMU, dnes pracuje v rozhlase.

►     Chlapec „primánek“, byl vynikající matematik, ale měl problémy s komunikací, ostýchal se i ve vyšších ročnících (pomineme věkové zvláštnosti pubescenta). Díky „peerům“ se naučil komunikovat, vystudoval „matfyz“, zaměřil se na informatiku. Organizační schopnosti, které získal prostřednictvím účasti na akcích a táborech s „Hobitem“, mu velmi pomohly při budoucí profesi a dnes je vynikající empatický organizátor.

►     Další rozhodování o profesi ovlivnilo z téhož ročníku i Jindru F., který měl výborné didaktické schopnosti, dokázal perfektně vysvětlit pravidla her, byl tvořivý, sportovně nadaný (jeho původní cíl fakulta FTVS mu překazil v devíti letech Perthesův syndrom). Rok pobýval v Hamzově léčebně Košumberk. Zde se naučil mimo jiné trpělivosti při práci s jemným materiálem, pokoušel se o literární záznamy zážitků a trojrozměrné zpracování svých představ). Otec mu doporučoval technické obory, ale Jindra tíhl k humanitním a sportovně orientovaným oborům, doplňoval své poznámky či historické události výtvarně, k čemuž inklinoval již před hospitalizací. Proto jsem ho podporovala při volbě v kombinaci historie-geografie. Dnes vyučuje na přírodovědecké fakultě a dokončuje doktorandské studium. Organizuje s kolegy dny otevřených dveří a připravuje sportovní aj. fakultní klání.

►     Jedna z prvních „peerek“, Míša J., vystudovala „matfyz“, obor učitelství. Dnes nejen vyučuje na odborné škole, ale zastává funkci metodičky primární prevence. Prošla „od píky“ našimi akcemi, při školeních přednášejících je doplňovala, protože byla proškolena za středoškolských studií.  Lucka V., spolužačka, rovněž spoluzakladatelka první „peerské“ skupiny, se motivovala účastí na akcích mimo školu, vystudovala etopedii a založila klub SCARABEUS a dnes pracuje v nízkoprahovém zařízení. Trojlístek doplňovala Štěpánka, ráda připravovala programy i „peerské“ zkoušky. Vystudovala speciální pedagogiku, diplomovou práci psala na téma související s prací výchovného poradce a metodika prevence. Dnes pracuje v jednom stacionáři pro děti s kombinovanými vadami a svůj organizační talent uplatňuje jako zástupce ředitelky.

►     Mnohé studentky při organizování akcí mimo školu vynikaly organizačními, didaktickými a komunikačními schopnostmi. Byly kreativní. Často mi pomáhaly při vytváření „komunikačních a psychologických bloků“. Jitka M. dnes studuje psychologii.  Maruška F., Lívie M., Hanka L. se věnují medicíně a vypomáhají na kurzech jako zdravotnice.  Velice dobře znají „adaptační terén“, neboť prošly adaptačním kurzem, „peery“ a záhy i „Hobitem“ či „Freetimem“. Na vysoké škole pomáhají organizovat akce pro první ročníky a využívají své získané zkušenosti a dovednosti i ve svém oboru.

►     Jitka P. a Lenka H. se zaměřovaly ve svých programech na charitativní akce, založily z vlastní iniciativy ve škole „Adopci na dálku“. Byly velmi samostatné, pomohla jsem jim pouze s organizací schůzky pro rodiče a administrativou finanční stránky akce, neboť tehdy nebyly plnoleté. Lenka si vybrala při své volbě VŠ studium čínštiny na FF UP v Olomouci. Ačkoliv byla spíše introvertní typ, dokázala si zařídit stáž v Číně a využila zkušenosti z organizování mimoškolních akcí. Jitka jako skautka a milovník biologie si zvolila studium ekologie na přírodovědecké fakultě.

►     Výčet konkrétních studentů by mohl pokračovat, např. projekt týkající se nadace Dětský klíček a zorganizování sbírky pro děti s onkologickým onemocněním inspirovaly gymnazistu Luboše ke studiu sociální práce. Byl též jeden z organizátorů akcí pro žáky nižšího gymnázia a pravidelný účastník zbýšovského klání a akcí v průběhu roku. Studentky SOŠPg  a lycea často vzpomínají na využití přednášek pro své vrstevníky i přípravu akcí pro nižší ročníky při vlastní praxi, která jim nedělá problémy. Naopak, rády komunikují a dokážou snáze řešit konflikty mezi dětmi, neobávají se vystupovat před žáky, rodiči.

►     Freetime – Freetime je organizace pro volný čas. Od roku 1997 nám pomáhala parta nadšenců zajišťovat program adaptačních kurzů. „Otestovali“ jsme se vzájemně při čtyřdenních akcích a víkendových setkáních v hájence v brtnických lesích. Hry, napětí, zábava, posilování sebevědomí, komunikace verbální i nonverbální, výborná motivace pro další akce. Pravidelná setkání nás vzájemně sbližovala a věděla jsem, že další spolupráce bude v dobrých rukách. Celý tým absolvoval kurz Lipnické školy. Sama jsem si vyzkoušela náročný víkend této školy včetně „spanilé jízdy“ na laně přes lom a uspořádala setkání metodiků prevence okresu Kutná Hora. Opět jsem se přesvědčila o zodpovědnosti a poctivém přístupu k práci s dětmi. Tito mladí lidé obětovali svůj volný čas či dovolenou, aby připravili celý týden pro budoucí studenty naší školy. Za objevení této organizace vděčíme Míše Hajduškové-Růžičkové, která nabídla naší škole spolupráci jako zanícená mladá pracovnice Městského úřadu Čáslav. Sama byla členem Freetimu. Spolupracovali jsme spolu deset let. Freetime si vychoval své následovníky, kteří se pojmenovali „Mladý Freetime“. Někteří členové byli z řad našich studentů a dnes se věnují volnočasovým aktivitám i profesionálně (za všechny např. Míša J., která vyučuje na střední škole a pořádá adaptační kurzy v tomtéž prostředí jako naše škola). Byla adeptkou kurzu, pak v roli „peera“, členkou Freetimu a dnes zároveň třídní, metodička i členka Freetimu.

►     Hobit – Agentura pro volný čas, www.agenturahobit.cz. Prostřednictvím zážitkových táborů našich studentů jsme se dozvěděli o této organizaci a jejím vedoucím Mgr. Ivanu Bauerovi, který tvořivým způsobem přistupoval k pořádání letních táborů a „vyškolil“ instruktory z řad našich žáků, kteří absolvovali jeho jazykové aj. „hobití“ tábory. Natolik je činnost zaujala, že se z účastníků stali instruktoři, složili instruktorské zkoušky a postoupili na post vedoucích táborů (Jindra, Milan, Jan, Luboš). Z lásky ke své škole se účastnili našich kurzů zcela nezištně a pod agenturou Hobit připravili též bohatý program. Vždy zkonzultovaný, kreativní, se zodpovědným přístupem, radostí „na domácí půdě“. 

►     Frajeři – Skupina bývalých „peerů“, členů Freetimu a dnes tým, který nám pomáhá vytvořit program při adaptačním kurzu. Název si zavedli na základě dlouholeté spolupráce. Loni měli velmi zdařilou premiéru. Složení: Lenka M. – studentka SOŠPg, nyní studující na PF UK obor český jazyk – speciální pedagogika, Michal M. – absolvent gymnázia, sportovec, pracovník v ekonomické sféře, Soňa R. – absolventka gymnázia, studium VŠ, obor informatika, Jirka – absolvent gymnázia, nyní student VŠE, Andrea V. – absolventka pedagogického lycea, dnes studující učitelství pro 1. stupeň. Všichni byli „peery“, prošli volnočasovými aktivitami ve škole a tíhli k organizování akcí pro své vrstevníky či mladší spolužáky i v průběhu roku.

►     Adaptační kurz – Setkání 1. ročníků nastupujících do Gymnázia a Střední odborné školy pedagogické v Čáslavi. Vždy dvaapůldenní pobyt v autokempu Zbýšov, asi 13 km od Čáslavi. Nástup před prvním zářím, aby vstup do nového prostředí střední školy byl nenásilný, neformální, učitelé působili jako partneři a „spoluhráči“, nikoliv jako direktivní protistrana.

►     Peer program – Součást strategie minimálního preventivního programu na škole, součást projektu Zodpovídám za své já, Peer programy a Společenství MY. Působení vrstevníků na utváření osobnosti jejich spolužáků nejen při volnočasových aktivitách, ale i v životě. Neformální komunikační most mezi výchovným poradcem a studentem.

►     Zkušenosti výchovného poradce – jako výchovný poradce a metodik prevence jsem trávila se studenty mnoho času mimo vyučování. Nezapomenutelné  výjezdy do brtnických lesů, (viz příloha „Zkušenosti s peer programem na střední škole“, Časopis Školský psycholog, 5.  sjezd Asociace školní psychologie SR a ČR, Sborník příspěvků str. 66–68, ročník 8, 1998, Hradec Králové), přespávání ve Lhůtách, starém domku, který si museli studenti nejprve zkulturnit a upravit (podmínky opravdu „tvrdé“, ale nezapomenutelné s heslem: „Kdo přežil Lhůty, je silná osobnost“), netradiční denní i noční akce ve škole (přehled některých akcí viz příloha „Vzlety“ str. 16–17, Almanach „To je let“ 130 let G a 35 let SOŠPg).

      Vzlety

      Píše se rok 1982. Nasedám do pomyslného letadla a přistávám na letišti Gymnázia a SPgŠ v Čáslavi, abych zaznamenala lety studentů na škole specifického charakteru, která sdružuje školu všeobecně vzdělávací a odbornou. Věkové rozpětí žáků 11–18 let přináší mnoho rizikových faktorů (hledání identity, přebírání rolí, porozumění sobě i druhým, řešení náročných situací), ale zároveň mnoho příležitostí, jak si utvářet vědomí vlastního já, obraz sebe sama, postoje, hodnoty, kultivovat rozum, city, vůli, získat nové poznatky, socializovat se. Piloti, odborníci (učitelé), se snaží předávat svým pasažérům zkušenosti na poli vědecko-teoretickém, ale i lidském, aby posléze z kabiny vystupovaly osobnosti ve smyslu kalokaghatia, které se dále budou zdokonalovat v rozmanitých oborech a vzpomenou si, jak je ovlivňovalo nejen vzájemné setkání díky vstupu do jedné ALMA MATER, ale i prožitky při tvorbě společných projektů pro volnočasové aj. aktivity.

      První let – pracovnice MÚ Čáslav (M. Růžičková-Hajdušková) nabízí našim studentům spolupráci s organizací pro volný čas Freetime, kterého je sama členkou. Vybrala si naši školu právě pro její výlučné postavení – spojení vědeckého, dramatického, estetického zaměření. Odlétáme do hájenky uprostřed brtnických lesů u Jihlavy. Letu se účastní zejména studentky SPgŠ z profesionálního zájmu. Čtyřdenní pobyt v nerušené přírodě i tvrdších podmínkách se díky perfektnímu programu setkává s nečekaným ohlasem. Pestrost činností, hry plné napětí, zábava, neformální komunikace, kreativita… Akce je natolik motivující, že jsme se dohodli na jejím pravidelném pořádání. Přidávají se studenti gymnázia a zde vzniká myšlenka spojit své síly a vytvořit programy pro vrstevníky ve škole.

      Let druhý – peer programy a adaptační programy pro nastupující ročníky. Práce společnosti Freetime nás tak nadchla, že jsme se rozhodli požádat ji o pomoc při sestavování adaptačních programů pro žáky prvních ročníků naší školy. A tak se stává seznamovací pobyt v autokempu Zbýšov, pořádaný poslední srpnový týden, tradicí.

      Let třetí – díky projektům v rámci primární prevence Zodpovídám za své já, Peer programy, Společenství MY, se můžeme rozletět do dalších ZŠ, SŠ a připravovat své vrstevníky na další působení v této oblasti a předávat zkušenosti po celém okrese. Při vytváření programů se spojuje um a kreativita obou typů škol a od roku 2007 se přidává i lyceum. Programy a lety se zdokonalují díky technice, záznamům, studiu…

      Let čtvrtý – stáváme se střediskem pro metodiky všech typů škol a pořádáme pro ně nejen teoretická školení, ale působíme na další pasažéry, aby se z nich stali řídící piloti a okusili si prožitek letu na vlastní kůži. Odlétáme do Lipnice, kde předáváme zkušenosti společně s Freetimem, dokazujeme, jak může spolupracovat učitel se žákem a jak může docházet k oboustrannému polidšťování.

      Let pátý – navazujeme spolupráci s organizací Hobit (Mgr. I. Bauer) a odlétáme do Dědova a opět předáváme zkušenosti zástupcům ZŠ a SŠ. Tým gymnazistů a SPgŠ se stmeluje. Ve spolupráci se SZeŠ pořádáme víkendové setkání ve Velké Úpě pro peery a jejich metodiky, učíme se přežívat po všech stránkách v nehostinných podmínkách, ale krásné přírodě a ve vzájemné symbióze (Lhůty a Scarabeus).

      Let šestý – prohlubuje se spolupráce v oblasti dramatického a filmového umění, teoretiků a praktiků, odborníků a vědců. Letíme s interaktivním divadlem Příběh Moniky V. mezi studenty naší školy (díky autorce – bývalé studentce SPgŠ a DAMU a dnes již Mgr. Radce Matějíčkové-Málkové a za pomoci vyučující dramatické výchovy Mgr. J. Andrejskové). Milovník filmového umění, student víceletého gymnázia (dnes již Mgr. M. Klíma, absolvent FF UP, oboru filmová věda) rozvíjí tento příběh do filmové podoby, kde se opět potvrzuje výborná spolupráce obou typů škol.

      Let sedmý – jmenovaný student si vychovává novou skupinu peerů Bluesfriends z víceletého gymnázia a společně připravují pro zájemce tzv. Ranní setkání – program na odreagování před vstupem do školního kolotoče, zbavení se trémy, ale vždy pod dozorem psychologa.

      Let osmý – studenti se vzájemně inspirují, vzniká divadelní představení ze života středoškoláků, do hry jsou obsazováni i vyučující (režie J. Klinkáček). Výtěžek je věnován stacionáři Marta (dnešní Diakonie ČCE).

      Let devátý – se svými zkušenostmi letíme na konferenci do Prahy, Brna, na FF UK, abychom dokázali, jak se dá trávit vhodně volný čas, jak vytvářet sociální klima různých typů škol, zpracováváme závěrečné práce, seminární práce, SOČ, diplomové práce z této oblasti.

      Let desátý – víkendové programy pro zájemce z naší i družebních škol (opět připravované pod patronací aktérů sedmého letu). Vznikají tvořivé projekty, např. Na stopě, Harry Potter, Titanic, Na plovárně bratří Greenů, Košík plný ovoce, Akumulátor, Strážce duší, Pevnost Boyard, Matrix.

      Let jedenáctý – přespávání prvních ročníků ve škole za účasti peerů obou typů škol. Vánoční překvapení, program je tvořen dle přání pasažérů, třídních, metodika prevence, výchovného poradce...

      Let dvanáctý – účast na odborných projektech Sám sebou (dr. Kašparová), zapojení do projektů nadace Klíček – Dětský hospic Malejovice a následný praktický dopad – sbírka a finanční pomoc, Monitoring drogové scény v ZŠ i SŠ v okrese (J. Milčáková, L. Říha). Zpracování nebylo vůbec jednoduché, znamenalo opravdovou spolupráci týmu, naučit se komunikovat mezi sebou, ale i se zmíněnými institucemi… Praktické využití rovněž zaznamenáno – prémiová vstupenka při přijetí na VŠ).

      Let třináctý – průlet městem v humanitárních akcích Světluška, Bílá pastelka, Srdíčka, Květinový den, Emil, adopce na dálku.

      Let čtrnáctý – pořádání tvořivých velikonočních a vánočních dílen (Mgr. K. Fidlerová) za účasti nejen peerů, ale všech, kteří něco umějí a chtějí svou dovednost předat všem generacím od předškolního věku po dospělé nejen na naší škole, ale i pro širokou veřejnost.

      Let patnáctý – zkušení peeři odlétají na VŠ, posléze do praxe. Vracejí se k nám jako kolegové, odborníci v oblasti pedagogické, etopedické či sociologické, působí na jiných SŠ, využívají své zkušenosti při výuce v MŠ, ZŠ ale i VŠ, v práci s handicapovanými, v zakládání dalších organizací, nízkoprahových zařízení, pokračují v původních organizacích pro volný čas jako Mladý Freetime a Hobit a vedou již zmíněný Zbýšovský let… To je let! Letos pořádáme již čtrnáctý ročník.

      Věřím, že tento průlet aktivitami ve škole i mimo ni dokazuje, jak se lze vzájemně obohacovat zkušenostmi, dovednostmi, kreativitou, vědomostmi, ale i lidskostí, pochopením, respektem a vzájemnou tolerancí. Děkuji všem, kteří se podíleli na našich letech a výletech a přeji všem pilotům i pasažérům ŠŤASTNÝ LET po mnoho dalších LET.