Adaptační kurz

Práce Adaptační kurz popisuje metodiku celé akce jako prevenci předčasných odchodů žáků ze školy, v práci je možno najít přímý návod na skladbu adaptačního kurzu, finanční nároky, rozpis jednotlivých aktivit, nároky na pedagogické a jiné zajištění, včetně finančně náročnější alternativy objednání tohoto kurzu u profesionálních agentur.

Metodika popisuje a podrobněji specifikuje příklad dobré praxe soukromé střední odborné školy a gymnázia EDUCAnet Praha[1].

Výměna identity - Hráči si mezi sebou ve dvojicích mění identity. Dají ruku tomu druhému na hlavu, každý z nich řekne své jméno a nějakou věc, co má rád (např. Já jsem Eva a mám ráda tenis). Tímto si prohodili těla. Následně pokračují k dalším hráčům a proces se opakuje. Tentokrát se však Eva už nepředstavuje jako Eva, ale tím jménem, které získala od spoluhráče při první výměně. Hlavním cílem je prohodit si identitu s co nejvíce lidmi a nakonec se pokusit najít zase tu svou.

Na závěr můžete zakončit krátkou zpětnou vazbou - "Jako kdo (kým) jste se cítili nejlépe?" atd.

Seznamovací hra, kterou je možno hrát již cestou v autobuse - Cíl hry: hra byla vymyšlena tak, aby se každý s každým na chvíli individuálně setkal a měl možnost navázat kontakt. Hraje se scénka, při které se setkají dva lidé, kteří se dlouho neviděli a vyprávějí si beze slov, vše píší do dlaně, ale bez tužky. Každý z hráčů dostane nějaké slovo, to slovo nesmí říct nahlas a úkolem každého hráče je získat slova ostatních hráčů. Takže v praxi si hráč někoho vybere, naváže komunikaci tím, že něco napíše do dlaně, chvíli si „povídají“ a pak se vzájemně zeptají na slova.

Mám rád všechny, co - Hráči sedí v kruhu na židlích, kterých je o jednu méně, než je hráčů. Jeden hráč stojí uprostřed kruhu a říká: „Mám rád všechny, ale nejvíc ty, kdo …“ a přidá jakoukoliv vlastnost (mají na sobě bílé tričko, byli už někdy u moře, mají bratra, je jim víc než 18 let,...). Hráč uprostřed kruhu smí říkat pouze takové vlastnosti, které má i on sám a vlastnosti se nesmí znovu opakovat. Všichni hráči, kteří mají vlastnost, kterou uvedl (např. mají na sobě bílé tričko), si musí v tom okamžiku navzájem vyměnit místa na židlích. Jakmile si začnou měnit místa, hráč uprostřed se snaží zabrat si jednu židli pro sebe. Na koho nezbude židle nebo kdo se zapomene vyměnit, přechází doprostřed a přebírá jeho úlohu. Stejně tak ten hráč, který (kromě toho uprostřed) má jediný danou vlastnost, si musí vyměnit místo s hráčem uprostřed.

Hráči se rozdělí do družstev. Čím početnější jsou družstva, tím se hra stává těžší. Je dobré je rozdělit do družstev tak, aby byla družstva složena z lidí, kteří se úzce neznají. Každá skupinka má papír a tužku. Cílem hry je najít za určitý časový úsek (obvykle 10-15 minut) co nejvíc údajů, co mají členové skupiny společného. Například: všichni máme psa, všem nám nešla matematika, všichni se bojíme, že zklameme své rodiče… Následně je dobré si sepsaná fakta navzájem předčíst, případně je trochu rozebrat. A samozřejmě, kdo má víc údajů - vyhrál. Alternativní variantou je hra, kde mají skupinky vymyslet společně tři věci, které by si vzali na pustý ostrov, a před ostatními je obhájit.

Aktivita na motivaci k učení – sedneme si se žáky do kroužku a jen tak nezávazně mluvíme o tom, proč je třeba se učit, co chtějí v životě dosáhnout, zda se museli učit již na základní škole, co jim dělalo největší potíže, naopak co se učit vůbec nemuseli, co je bavilo a proč. Pokud se diskuze rozvine, zkuste se posunout k tomu, jak se učili, kde se jim učilo nejlépe, kolik hodin se věnovali učení apod. Během diskuze se mi osvědčilo psát nejdůležitější pojmy na tabuli, na konci je potřeba, aby si každý ze žáků napsal krátké shrnutí na papír a přečetl ho, např. formou: Napiš v 5 větách to nejdůležitější, co ses dozvěděl.

Outdoorové aktivity/pohybové: zde je třeba vybírat s ohledem na nabídku daného areálu, vhodné jsou všechny kolektivní sporty, osvědčily se i lanové aktivity, zde je třeba jen dávat pozor u vysokých lan, aby měli lektoři zkušenosti a nejednalo se o amatéry, kteří hazardují se zdravím a životy svých klientů a ohrožují tímto toto mladé a skvělé odvětví sportu, zábavy a aktivní rekreace.

Aktivita na práci s textem: Jedná se vlastně o nácvik čtenářské gramotnosti, kdy je žákům rozdán text, se kterým se pracuje. Možnosti práce jsou různé, např. po přečtení text otočit, učitel/lektor klade otázky. Další možností je podtrhávání klíčových slov, což žáky učí vybrat z textu důležité a pak si ho zapamatovat. Pak můžeme po žácích chtít shrnutí textu, převyprávění, doplnění chybějících slov apod.

Metoda INSERT: INSERT je zkratka anglického označení „interactive noting system for effective reading and thinking“. Je to jedna ze základních metod kritického myšlení, kterou lze použít v průběhu studia – při četbě naučného textu. Systémem několika značek vyjadřujeme svůj jedinečný vztah k informacím v článku a pomocí znamének jej zviditelňujeme. Značky udržují naši pozornost a pomáhají nám s porozuměním. Používáním značek si studenti zvykají na to, že vzdělávání nespočívá v učení se nazpaměť, ale že sdělení mají promýšlet. Ve finální fázi značky pomohou k rychlé orientaci v textu a k zápisu nejpodstatnějších poznatků, ať již jsou pro nás známé, nebo nové, ať s nimi souhlasíme, nesouhlasíme nebo si nad nimi klademe otázku.

Postup během četby:

Studenty požádejte, aby při četbě porovnávali to, co se dozvídají z textu (co říká autor), s tím, co již věděli nebo by ještě chtěli vědět.

                       Při čtení si na okraji článku dělej poznámky metodou INSERT:

√                     Udělej fajfku na okraji textu, jestliže určitá informace v textu potvrzuje, co jsi věděl/a nebo sis myslel/a, že víš.

–                     Udělej minus, jestliže je informace, kterou čteš, v rozporu s tím, co víš. Tímto znaménkem můžeš označit také nějaký rozpor uvnitř textu.

+                     Udělej plus, jestliže informace, kterou se dozvíš, je pro tebe nová a zároveň důvěryhodná.

?                      Udělej otazník, jestliže se objeví informace, které nerozumíš, která tě mate nebo o které by ses chtěl/a dozvědět více.

 Až si budeš dělat během čtení znaménka, nemusíš označit každou informaci, kterou text obsahuje. Můžeš skončit s jednou nebo dvěma značkami na odstavec, někde více, jinde méně.

Označuj informace v textu hned při prvním čtení! Nepostupuj tak, že si nejdřív přečteš text a pak se k němu vracíš.

Postup po četbě:

Vyber si z textu ke každé značce informace, které jsou pro tebe důležité, a zapiš si je do tabulky.

√ (to jsem věděl/a)           + (to je pro mne nová informace)                        

– (to je v rozporu s tím, co jsem věděl/a)           ? (k tomu bych chtěl/a vědět víc)

Metoda INSERT při četbě pomáhá získat z textu informace, analyzovat text při prvním čtení, vybírat informace podle důležitosti, třídit informace, propojovat známé s novým.

Metoda INSERT při zápisu do tabulky pomáhá vybrat z předchozích poznámek ty nejdůležitější, formulovat poznatky i otázky vlastními slovy.

                       Po uplynutí času vyzve učitel žáky, aby se individuálně vydali ke čtyřem flipboardům (na každém je jedna ze čtyř značek) na stěnách třídy a ze svých značek na ně vlastními slovy stručně zapsali výběr pro ně nejdůležitějších. (Tím jsou žáci nuceni převést části obdrženého textu do vlastního psaného vyjádření.) Zjistí-li žák, že „jeho“ bod už na flipboard napsal někdo jiný, připíše k příslušnému bodu čárku. (Učitel i žáci tím získávají přehled o nejčastěji komentovaných částech textu. Žáci, kteří např. zapisují vícekrát „?“ nebo „-“, se z čárek u svého bodu například dozvědí, že nejsou osamoceni.) Jakmile žák zapíše na stěny vše, co chtěl, usedá zpět na své místo.            

Žáci tedy z tématu nemají jednotný zápis, ale vloží si do sešitu pročtený text s vlastními komentáři, na stěnách třídy mají vyplněné flipy, učitel jim může na konci shrnout nejzákladnější informace z tématu.

Jak se efektivně učit: Zkuste dát se žáky dohromady nějaké zásady, jak se efektivně učit, nejprve diskutujte o tom, co jim pomáhá, co je naopak ruší, pak na flipboard nebo tabuli pište zásady efektivního učení (nechte na ně přijít žáky) jako je klidné prostředí, propojení s již naučeným, přestávky, názornost, představa, schéma, používání značek či obrázků, opakování, učení druhého, dostatek spánku, nemít pocit hladu a žízně, apod.

Pak následuje krátká hra: Žáci zapisují na kartičky, co se jim doposud povedlo naučit a jak se to naučili. Pak pracují ve skupinách a třídí zapsané znalosti a dovednosti podle toho, jak se je naučili/jak je získali. Seznámí se tím s různými formami učení a zjistí, že toho vlastně už hodně umí (např. mluvit – opakováním slov po matce, nápodobou apod.)

Háčkování – je to hra, resp. metoda sloužící k zapamatování nějakého dlouhého po sobě jdoucího seznamu. Nejdříve je nutné si k číslicím, ze kterých budeme později skládat čísla určující pořadí v seznamu, přiřadit jistá písmena – viz tabulka níže. Umístění písmen u jednotlivých číslic není náhodné a dá se také mnemonicky zdůvodnit, ale pro žáky bude jednodušší si tuto tabulku prostě zapamatovat.

                                      Tabulka přiřazení písmen a číslic

                       Podle této tabulky si potom žáci sestaví háčková slova pro čísla od jedničky do devadesáti devíti.

      Např.:

– písmena L a N – háčkové slovo LaNo

      99 – písmena K a K – háčkové slovo KoKa

Žádný seznam těchto slov není uveden, protože si mnohem lépe zapamatují svá vlastní. Všechna slova, která si takto vytvoří, si musí zapamatovat nazpaměť a popořadě – ze slova si potom budou moci odvodit číslo a z čísla slovo.

Nyní dostanou žáci za úkol zapamatovat si nějaký dlouhý seznam. Oni už jeho jednotlivé položky budou jen myšlenkově spojovat s háčkovými slovy, které mají stále v paměti. Takováto spojení se zapamatují mnohem lépe, než kdyby si seznam měli přeříkávat jako básničku.

Metoda Loci - Jedná se o metodu založenou na vytvoření pomocné cesty. Oblíbená u karetních hráčů, zakázaná v Kasinech, protože umožňuje pamatovat si nejen velké množství pojmů, ale také jejich posloupnost. Nejprve si žáci vytvoří cestu s jednotlivými zastávkami. Nejjednodušší cesta je byt nebo místnost, ve které právě jsou.

V duchu si projdou byt, říkáme jim: Otevřeme dveře, vejdeme do předsíně, zkontrolujeme věšák, dále košík na komodě a pohledem si uvědomíme skříň. Dále pokračujeme do kuchyně, kde zkontrolujeme kuchyňskou linku, na ní mikrovlnku, mrkneme do dřezu a otevřeme lednici a dále vidíme stůl. To si jednoduše představíme. Zastavení na této cestě jsou: 1. dveře, 2. věšák, 3. košík, 4. komoda, 5. skříň, 6. kuchyňská linka, 7. mikrovlnka, 8. dřez, 9. lednice, 10 stůl, 11. koberec. Máme cestu o 11 stanovištích.

Dejme tomu, že si mají zapamatovat 11 československých prezidentů. Masaryk, Beneš, Hácha, Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda, Husák, Havel, Klaus, Zeman.

Ke každému stanovišti si přidělí jednoho prezidenta pomocí asociace podle podmínek popsaných výše.

dveře = Masaryk (Snažíme se projít domů dveřmi, ale musíme se přitom prodrat proti Masarykovi, který tam stojí krásně vzpřímen i s koněm)

věšák = Beneš. Chceme si odložit kabát, ale k našemu úžasu nahoře leží spící Beneš – „dává si bene“

košík = Hácha. V košíku vidíme stočeného Háchu, který se ještě přikrývá, aby nebyl vidět, protože se jako protektorátní prezident bojí hněvu Čechů

komoda = Gottwald. Z komody se nám stal rudý koutek, plný socialistických metálů a diplomů, vévodí jim obraz Gottwalda

skříň = Zápotocký. Ze skříně se na nás valí voda, která tvoří před našima očima hotový potok!

kuchyňská linka = Novotný. Uklidníme se v kuchyni, kde se pokocháme novou kuchyňskou linkou, celá se od novoty blýská – nádhera!

mikrovlnná trouba = Svoboda. A navíc už můžeme svobodně ohřívat bez připálení všechna jídla, protože máme mikrovlnku – ta svoboda bez připálených hrnců, paráda!

dřez = Husák. V napuštěném dřezu nám rejdí a dovádí nádherná husa, a jak se umí potápět!

lednice = Havel. Otevřeme lednici a z ní vystoupí ojíněný Havel se slovy: „děkuji za vysvobození, komunisté mě dali na pár let k ledu, ale už jsem zase volný“.

stůl = Klaus. Na stole máme připraveny dárky od samotného Santa Klause!

koberec = Zeman. Koberec je vždy na zemi.

Udělej si systém - Tato hra vyžaduje na začátku vysvětlení, že jakékoli věci jsou lehčeji zapamatovatelné, pokud si je žák kategorizuje do nějakých skupin. Když máme např. seznam: lednice, Karel IV., oheň, Vánoce, smrk, letadlo, Zikmund, jedle, myčka, tramvaj, voda, Silvestr, borovice, Václav IV., mixér, Velikonoce, Nový rok, pračka, Jan Lucemburský, pak si je žák zapamatuje lépe, pokud si je pro sebe roztřídí do skupin dopravní prostředky, domácí spotřebiče, panovníci, svátky, stromy a živel.

Toto cvičení se žáky posléze zkusíme, můžeme na stejném, případně i jiném seznamu.

Her na paměť je daleko více, lze čerpat z různých publikací, např. Lairová Sylvie: Trénink paměti. Praha: Portál, 1999 nebo z internetu.

Využití cloudových řešení ve výuce: Toto patří ke specialitě naší školy, žákům zavádíme tzv. firemní e-maily, pracujeme v systému Gmail, ke kterému patří i sdílené dokumenty Google a další velmi cenné řešení. Jedno odpoledne se tedy věnujeme tomuto, vysvětlujeme jim, jak s nástroji pracovat, protože jsou velmi vhodné zejména pro práci ve skupině, necháme je samostatně zpracovat krátkou práci, která navazuje na předchozí, tzn. vytvořit sdílené poznámky k probíhajícímu adaptačnímu kurzu, necháme je něco nafotit, upravit a sdílet ostatním ve skupině, pak i všem ve třídě.

Důležitou součástí této aktivity je i stanovení bezpečných pravidel práce s internetem, hovoří o tom, že po nás zůstává nesmazatelná digitální stopa, dostaneme se volně k facebooku (co je a není vhodné o sobě sdělovat), mluvíme šířeji o různých sociálních sítích – Twitter, LinkedIn, WhatsUp, SnapChat apod., jejich výhodách i nevýhodách. Přemýšlíme, jak jsou využitelné v práci a v soukromí, jak jsou ale i lehce zneužitelné a jak se zneužití můžeme bránit. Nenápadně narazíme na kyberšikanu. Kromě toho se dostaneme k otázce zdrojů, kde hledat informace, jak je třídit, vyhodnocovat, co pokládáme za informace seriózní, a co ne. Je to velmi zajímavé a studentům blízké téma, rádi o tom diskutují a já se ke zmíněnému tématu většinou vracím v mediální výchově.

Plánování - Žáci se seznámí s pojmem plánování, efektivní plánování, smyslem je učit žáky plánovat čas, úkol i učení. My při této aktivitě opět používáme nástroje Google – sdílený kalendář, naučíme s ním žáky pracovat. Pak vybereme jednu věc, např. pololetní test z angličtiny, a chceme po žácích, aby udělali myšlenkovou mapu do sdílených dokumentů (tím opakujeme a procvičujeme, co jsme se naučili minulé dny), co je třeba udělat pro to, abychom test zvládli. Poté o celé záležitosti diskutujeme a vedeme žáky k tomu, aby přišli sami na pojmy, jako je dělat věci dle priorit, efektivně používat pomůcky, umět říkat ne, systematicky plánovat, nechat si časovou rezervu, uspořádat si pracovní místo apod.

Na různých hrách (jako nejlepší se mi osvědčili hry z Junior Achievementu) se učíme plánovat nejen čas, ale i skupinovou práci, rozdělit si úlohy, nést zodpovědnost za svůj kus. Pokud by některý z učitelů nechtěl využívat Junior Achievement (např. proto, že škola do něj není zapojená), pak je možno toto vyzkoušet např. na tvorbě novin. Nechte žáky rozdělit se do skupin po 4-5 lidech, ať si stanoví šéfredaktora a rozdělí si úlohy – grafik, redaktoři – a zadejte jim aktuální témata. Každé se skupin určete, zda bude představovat seriózní či neseriózní tisk a nechte je naplánovat práci,  šéfredaktor Vás poté s tímto plánem seznámí, můžete o tom ještě diskutovat. Pak budou samostatně pracovat a výsledkem mají být 4stránkové noviny. Všimněte si, jak si tím opět opakujeme poznatky z předchozích aktivit – plánování, mediální výchova, myšlenkové mapy a další.

Outdoorové/pohybové aktivity: můžeme zařadit i další hry z oblasti dramatické – nějaký nácvik scének venku, případně rozdělit žáky do skupin (nedělejte stabilní skupiny, nýbrž je při každé aktivitě měňte) a necháme je natočit reportáž. Hodně je baví reportáž o korupci, kdy se naváže opět na mediální výchovu a rozdělí se na seriózní a neseriózní novináře, navazuje se na plánování, myšlenkové mapy (musí prezentovat vedoucímu nebo učiteli co, jak a kdy budou natáčet, co k tomu budou potřebovat apod.).

Dále můžeme nenásilně provést školení první pomoci – jednoho žáka ze skupinky využijeme, aby simulovat zranění, zbytek skupinky neví, že to není doopravdy, jeden učitel se schová a nenápadně sleduje skupinku, jak si se zraněným poradí (nejlepší je simulace podvrknuté nohy) a naváže na to i poučením o první pomoci.

Práce se zdroji, kreativita při práci: jak pracovat se zdroji, připomenutí myšlenkové mapy k seminární práci, správné citace, autorská práva, kvalitní a nekvalitní zdroje (připomenutí mediální výchovy).

Žákům je zadán úkol, já ráda zadávám, aby zpracovali plán, jak zlepšit PR školy a použili k tomu facebook.

Než se pustí do práce, seznámím je se zásadami kreativity: zvídavost (údiv a tázání, objevování a zkoumání), vytrvalost (zvládání nejistoty a potíží, odvaha být odlišný), představivost (zvažování možností, propojování informací, využívání intuice), disciplinovanost (zlepšování se, rozvíjení techniky, kritická reflexe) a spolupráce (schopnost dávat a přijímat zpětnou vazbu, sdílení „výstupů“).

Vždy jsem nadšená z nápadů žáků, z toho, jak myslí, jak jsou kreativní, když jim nedáte žádné hranice. Poté můžete diskutovat a hodnotit jednotlivé nápady (opět preferuji skupinovou práci), říct si, co se třeba pro školu nehodí a proč, co naopak by bylo vhodné. 

Myslím, že jeden z nejhezčích případů, který jsme měli, je případ chlapce se závažnou sociální fobií, kterému adaptační kurz výrazně pomohl k překonávání svého handicapu. Musím ale říci, že každý kurz je úžasný, ihned poznáte žáky jinak, i oni poznají učitele z naprosto jiné stránky. Všimli jsme si, že se nám žáci daleko více svěřují, řeší s námi i osobní problémy, a to nás těší.